(Dědovy) Bramborové placky

Jistě, to se napíše jednoduše jako facka – zavolám babičce a zeptám se jí, jak to děda dělal a pak to napíšu. Objevilo se několik drobností, které celý proces lehce zbrzdily – tak například vyhmátnout čas, kdy se babička nedívá na žádný díl oblíbeného seriálu, to byl jen malý oříšek. Když se to povedlo a vyjevila jsem babičce, co potřebuji, musely jsme nejdříve zavzpomínat na dědu a málem jsme se k tomu receptu nedostaly. A když už konečně ano, tak babička povídá: „Petříku, uděláš normálně bramborový těsto, vyválíš placku a usmažíš to na suché plotýnce. A je to“ Aha. Díky, babi. Takže jsme to pak musely rozebrat postupně, aby až vám to budu popisovat, to nevypadalo jako když to vaří mistr Babica, což bych opravdu nerada.

Po seznámení se se všemi úskalími přípravy jsou usoudila, že to fakt nejdřív vyzkouším a uvařím a pak to teprve napíšu, ostatně tak svůj web vede i Pan Cuketka. . Takže k dispozici je i pár fotek, viz níže.

Na bramborové placky potřebujeme brambory, čím horší céčka, tím lépe. Kilo brambor asi pro tři menší jedlíky. Dále jedno vajíčko, hladkou mouku a rozpuštěné sádlo. Co se nádobí týká – buď vlastníte takovou litinovou plotýnku, která se dává na plynové hořáky, aby teplo bylo rovnoměrně vedeno, nebo doporučuji pánev tefalovým nebo s jiným nepřilnavým povrchem.

Včil postup:
Brambory uvaříme ve šlupce a oloupeme. Natrouháme na hrubém struhadle a rozklepneme tam to jedno vajíčko. Dále se dáme do přidávání mouky a to tak dlouho, dokud z těsta nejde válet placka. Já osobně jsem to prostě zkusila, a když to nešlo, tak jsem přídávala dál a dál, prostě to záleží na těch bramborách, opravdu se to nedá odnadnout přesně, prostě je zde třeba uplatnit takzvaný odokysmus (nebo odokismus, nevím). Po té, co jde těsto válet, je třeba vyválet co nejtenší placku. Než se do toho dáme, je třeba rozhřát plotýnku nebo pávničku. NEMASTIT. Až je dost horká, položíme placku na pánvičku a smažíme. Až je platka suchá jako papír, otočíme na druhou stranu a opět smažíme do barvy, která je doma všeobecně dobře přijímána. Po dosmažení sundáme z plotýnky, dáme na talířek a položíme další placku na plotýnku. POZOR – technolotická poznámka – NEVÁLET placky dopředu, lepí to jako blázen pořád. A opět smažíme. Mezitím na talířku suchá placka, takže – rozpuštené sádlo a pírkama (mašlovačkou) tu placku tím sádlem potřeme. Po dosmažení další placky položíme suchou placku na namazananou, vložíme další placku na plotýnku a pomažeme dosmaženou suchou placku na povrchu. Tím se to pěkně promastí a zároveň to nebude úplně mastné a pěkně to zvláční.

Co na to:
Tradice velí – pomazat placku povidly a posypat mákem. Výborne je to s ostružinovou marmeládou. ALE – neberte to jako dogma, muž to měl s lisovaným česnekem a sypané sýrem, takže se s tím dá nakládat jako s langošem. Prostě jsem to dala na stůl, požádala ho, ať to ochutná a řekne, co by si k tomu dal. Spokojenost s tímto prostým jídlem byla opravdu velká.

Co je na tom nejhorší:
Lepí se to jako blázen

Počty:
Z kila brambor cca osm placek, po třech je člověk lehce plný, takže bych to byla jako základní měřidlo, kolik toho vyrobit.

Mám toto jídlo spojené s únorem, brambory pomalu začínají být dost zoufalé a nemůžete mít pořád jen kaši, že.

Good luck. Kdyby někdo rád napsal, jak se mu to povedla, budu ráda.

About these ads
Published in: on 7 Únor 2010 at 16:44  Comments (15)  

The URI to TrackBack this entry is: http://brouckoviny.wordpress.com/2010/02/07/dedovy-bramborove-placky/trackback/

RSS (komentáře k příspěvku)

Komentáře: 15Napsat komentář

  1. Eh, Petro, si se mohla zeptat Janky, by ti to rekla take :) u nas se tomu rika lokse a porad je mas dost hrube. Mazat se muze i maslem, je to pak lepsi. a jenom posolit. Ale taky sem to jedl i s povidlema.
    Ale uplne nejlepsi je to s husou a cervenym zelim :) to uz bez tech povidel.

    • NIKDE jsem nepsala – je to super bozi novy recept, objevila jsem Ameriku :- ). Proste pripominka toho, ze stary dobry recepty porad jeste existuji a vari se.
      A navic, jak vidim, se pekne traduji, coz je fakt dobry.
      *
      A jak ukazuje nasledujici komentar, da se to pouzit jako priloha k lecčemu

  2. jo a zapomel sem, staci ti na to obycejne bramborove testo v prasku. Ale z brambor je to lepsi :)

  3. Petulko, neodolal jsem a vcera je zkusil – obycejne je muj tata smazi na oleji, ale to je pak uplne jina pozivatina. Lepi se to jen pokud se bojis pridat HODNE mouky (jako jsem se bal zezacatku ja). Prekvapive zajimava priloha ke kari (madrasi, vindalu, panang), ale klasika je klasika.

    • Stary dobry jidlo, stary dobry recept a jaka pekna inovace coby priloha. Dobry. Prideluju pozitivni body.

  4. Petru, díky za vzpomínku na dětství a babičku a chaloupku. Dnes je právě dělám, ale moderní technika není taková jako plát na kamnech a proto máme doma vyhotovené moderní kachláče a to je potom bašta s čímkoliv co děti napadne…:-)

  5. Muze mi, prosim, nekdo prozradit, jakypak je to Tefalovy povrch? To jako povrch nadobi, ktere dodava firma Tefal? – neni to tak trochu reklama? Mimochodem vyrobky Tefalu jsou pekny shit. :)
    Jinak dekuji za recept, zajimave, ale hledam spis neco vice tradicniho… proc vsichni na netu popisujete testo na bramboraky z uvarenych brambor, tradicni jsou preci placky ze syrovych nastrouhanych brambor – ale zrejme jiny kraj, jiny mrav.
    Asi napisu taky nejaky bramborakovy recept. ;)

    • Tefalový povrch – no to je něco jako nescafé. Nescafé bylo dlouho synonymum pro rozpustnou kávu a tak jsem si dovolila paralelně použít tefal coby druh povrchu, na které se věci co nejméně pripékají…
      Můj děda byl z Divák (Diváky – rodiště bratří Mrštíků) a tyto placky ho naučila jeho maminka. Děda nám je dělal celé dětství, protože je uměl nejlépe a taky náplň – mák+povidla dávají tušit, že se nejedná o nic moderního.
      Ja recept považuji za tradiční rozhodně, protože placky ze syrových brambor mám zakořeněné jako bramboráky a to je pak jiné liga, takříkajíc.

      Takže myslím, že jiný kraj, jiný mrav je na místě.
      Petulka

      • Aha, takze „tefalovy povrch“ je neco jako „luxovat“ od znacky vysavace Lux, chapu. :D Ale klidne tomu pro priste muzeme rikat povrch Teflonovy, to je sice take komercni nazev, ale polytetrafluoretylen=Teflon.
        Tos muj deda byl z dolu Petr Bezruc na slezske Ostrave a tim se to asi vysvetluje – dokonce jsem ani netusila, ze se rozlisuji „bramborove placky=lokse“ a „bramboraky“, nez me minuly tyden o tomto faktu presvedcili mi slovensti kamaradi, povazovala jsem to za tutez potravinu. :)
        Jinak jsem tedy nakonec vyrobila „tradicni ala podle sebe“ bramboraky ze syrovych brambor a myslim, ze to dopadlo dustojne.
        A co se naplne tyce – jedli jsme je s brusinkovou omackou, kterou jsem taky tradicne pripravila z cerstvych kanadskych brusinek. :D
        Ale priste uz urcite vyzkousim tento tvuj recep a placicky tveho dedy se dostanou az do Svycarska, no neni to parada? ;)
        Zdravim vsechny pritomne ctenare a omlouvam se, ze nemohu psat s diakritikou.
        M.

    • ty si pleteš holinky s hodinkama,bramborák a bramborové placky je nebe a dudy

      • hm, a presne to jsem tady taky napsala, pokud sis to precetl… ze jsem to prve nevedela, ale uz to vim… :O

  6. Dobré je jen z brambor, soli, mouku hladkou! nikdo jste nezmínil- nedávám vejce. Ve starých receptech se nedávaly, protože pak vejce chybělo jinde, nebo jako další pokrm, příloha….
    Mouky nemusíme moc- vejce to právě rozmokvá.
    A teď na igelit trochu pomoučnit tu lepivou hmotu, zase jí trošku pomoučnit- ořiklopit igelitem a jen tak dlaní vytlačit placičku. Sundat igelit, ten pod ním přizvednout, překlapit na ruku a šup s tím na suchou pánev, klidně teflonovou, někdy do těta zapracuji domácí škvarky- mňam :)

  7. Moje máma dělala bramborové placky tenké, smažila je na sádle. Recept byl klasika: uvařené brambory, nastrouhat, nebo rozmačkat hrníčkem, sůl, vajíčko a hladká mouka. Babička zase placky pekla na plotně, byly tlusté, nahoře křížky, vymáčklé nožem a posypané makem. Po upečení byly tvrdé, lámaly se podle těch křížků a jedly se s bílým kafem z melty. Výborné jsou také placky se škvarkama, rozmíchanýma v těstě, upečené v troubě, nebo peci.
    A když už jsme u těch bramborových pochoutek… Znáte chlupatý knedlíky? Polovina brambor vařených ve slupce, polovina syrových. Obé nastrouhat, přidat vajíčko sůl, hrubou mouku a uhníst těsto. Potom se lžící vykrajují kousky (noky) a házejí se do osolené vařící vody. Po uvaření a vylovení se smíchají s předem udělaným zelím (jako ke vepřovýmu) a s kousky uzeného, mírně osmahlého na pánvi. Pěkně do hrnce, přiklopit pokličkou a strčit do teplé trouby proležet. Mňam… Kde jsou ty časy…

    • Dekujeme Jardovi za recept na chlupate vzpomínky knedliky, a hadam, dle kondice brambor v komurce, ze na ne brzo dojde, ale trochu mi neštymuje ten pust s temi kousky veproveho…

      • Jo… je čas žranic a je čas střídmosti… to si člověk musí vybrat…
        Ale občas člověk může všechno.
        Osobně si myslím, že když držet půst, tak nejíst vůbec, pouze pít. Jednou týdně den, občas celý týden, z těla se vyplaví nastřádaný sajrajt.


Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

%d bloggers like this: