Rodiče

Asi se mnou budete souhlasit v tom, že zatímco rodiče si o nás, dětech, myslí, že jsme vyrostli, my si o nich zcela jednoznačně myslíme, že zestárli a změnili se snad ještě víc, než si je kdo ochotný připustit.
Ležela jsem nedávno u své paní kosmetičky a ona mi říká – Petruško, dneska ze mě trochu táhne, byla jsem půl hodiny u svojí matky a po návratu do práce jsem si musela dát tři panáky. K tomu bych ráda podotkla, že moje paní kosmetička je žena od rány, pro sprosté slovo si nechodí daleko a doma krotí dva více či méně pubertální syny.
Přiznávám, že když já jedu na návštěvu k svým rodičům, je to pro mě drama převážně psychologické. Zatímco na místě činu bych se nejradši nebavila s nikým, protože jsem neustále bombardována různými dotazy – jak se má naše paní sousedka, jestli už máme všechno zařízené, jestli se mi líbí v práci a pod, tak po odjezdu jsem z toho psychicky na dně, že jsem jim nic neřekla o sobě, práci, sousedkách ani o našem zařízeném bytě. Vše ovšem vychází z historických kořenů, neboť cokoliv jsem doma řekla, bylo později ve vhodnou dobu použito proti mně. Nepřímo samozřejmě a zcela nevinně. (No, když vedle vás prakticky nikdo nebydlí, tak to by jste mohli ten byt koupit a mohli by jste tam mít ještě jeden pokoj, ne? Ne, nemohli.). Jsem zlá na sebe, že jsem ne zrovna příjemná na rodiče, přitom je mám ráda, jen se občas nestačím divit, jak se otec podobá dědovi, kolik přibral a kolik pije, na druhou stranu babička už nikdy nepochopí, že mi není osm a mamka, zoufalá ze soužití se svoji máti a se svým manželem sem tam neví, kudy kam.
Navíc nejsou moc ekologičtí, netřídí odpad (jak já bych si představovala), žadná dvacet let stará věc se nevyhodí, i když dávno již ztratila svoji funkci, a když si koupí nějakou věc novou, tak snad jen Lídlu, takž design i kvalita zůstali někde na rekreaci ROH.
Já to na jednu stranu chápu, na druhou vůbec ne a děsně me to točí. Navíc jejich svatý postoj – vem si doma jídla kolik chceš (protože v Praze nemáš) mne neustále staví do role studenta odjíždějícího na koleje. (Dnes jsem si dovezla – šest čerstvých vajec, dva mražené bažanty a jednoho mraženého králíka, zapomněla jsem si poslední med a koláč.)
Přiznávám, že si dva až tři týdny slibuji, že už nikam nepojedu, pak mě začne hryzat svědomí, dohodneme se s mužem, že jo, že teda jedeme a je to stejné jako vždycky. Ptám se sebe sama – je z toho cesty ven? Budu lepší? Budou oni horší? Proč oni nepřijedou za námi, když to máme stejně daleko. Na mých deset návštěv u rodičů připadá jedna jejich návštěva tady v tom cirkuse na kolečkách a je to fiasko vždycky, to si přiznejme.
Moc mě to mrzí, štve a točí zároveň, ale jak z toho ven, na to si budu muset přečíst pár knih Rodina a já po té, co děti opustily rodný dům, protože jinak se z toho zcvoknu.

Advertisements
Published in: on 8 Únor 2009 at 21:02  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/02/08/rodice/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Pro uklidnění, Ty budeš horší a oni taky horší. Ale tak to v životě je a nic to nezmění. My teď máme u nás téměř 86letou manželovu maminku. Ta chodí jen s chodítkem, bez dozoru nemůže být. Ale stejně nás občas drbe jak siroty, dávám nám různé rady do života. A největší legrace je když se ptá, jestli to s jejím synem myslím vážně (po 40 letech co se známe). Prostě rodiče zůstanou rodiči a děti dětmi. Nejlepší je, že já si o sobě myslím, že tímto nešvarem netrpím. Ale to byste se museli zeptat mých dětí.

  2. člověxi prý celý život myslí, že nad rodiči konečně jednou zvítězí – a když už se mu to skoro povede, oni umřou


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: