Starý kámošky

Zřejmě se mnou budete souhlasit, že starý kámošky jsou vzácné a poměrně nedostatkové zboží. O svoje dvě nejstarší kámošky ze základky jsem přišla tak hladce, že tomu ještě teď nemůžu uvěřit. Zatímco moje největší kamarádka Pavla (1,92 m) se vdala a odstěhovala a coby zasloužilá matka na nás přestala mít čas, Venuše se na mě (celkem po právu) naštvala, že jsem o ní něco napsala a přestala se se mnou bavit.
Po té, co jsem se přestěhovala do Prahy, jsem rekrutovala kamarádku Helenku, kterou jsem prakticky zdědila po Jacekovi a vypadalo to dobře, že se z ní stane taková prima kamarádka napořád, akorát že to trochu pokazila tím, že o sobě přestala dávat vědět, na výzvy typu Pojď na kafe nereaguje a tak jsem o ní asi taky přišla.
Dobrý základ se rýsuje u bývalých kolegyň z bývalé práce. Bo jsme tam byly jedna ženské vedle druhé, po odchodu mi zůstalo asi tak deset výborných holek, které mě nebo já je vytáhnu na oběd, kafe nebo do kina a vždycky to stojí zato. Sejde se pár drbů, starý historky (někdy) a nový vždycky.
Mojí tak snad nejstarší kámoškou v tomto směru je Káťa K, která za tu dobu, co se známe vystřídala už tři zaměstnání, dva až čtyři muže, čtyři účesy a chodíme spolu pravidelně na kafe do Café Louvre, protože tam mají od devití snídaně a můžeme tam v tom nekuřáckém oddělení kafrat třeba celé dopoledne. Takže vedeme takový pravidelný kavárenský život, potom jdeme ještě obvykle na nějaké nákupy a do obchodů, kam nechodíme, abychom si rozšířily obzory.
Byla jsem z dědiny zvyklá zvát kámošky domů, nikdy to doma nebyl problém. Byla jsem ovšem informována, že zde v Praze se to nedělá, a tak se s další kámoškou, Andreou, potkáváme obvykle během obědové pouze. Andrea mi zůstala (neptejte se z čeho) a jsem za to velmi vděčná. Je to taková mystická žena, která umí vykládat karty a věří na osudy, hvězdy, znamení a na to, že jednou bude vdaná a matka.
Všechny svoje kamárádky si velmi hýčkám. Dělám pro ně dárky, píšu jim e-maily, telefonuji jim do práce, abych je vytrhla z procesu a jsem jejich vrba, když ten jejich už zase zlobí. Jsem ráda, že je mám a doufám, že i ony jsou rády, že mají mě.

Reklamy
Published in: on 25 února 2009 at 22:58  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/02/25/stary-kamosky/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: