Já na horách

Slohová práce

Úvod
Úvodem mé slohové práce bych ráda řekla, že nemám zimu ráda. V zimě je mi buď příšerná zima nebo vedro, to když zrovna někam spěchám a potím se v těch všech vrstvách, které mám na sobě. Nejvíc se potím na zadku, ostatně jako všichni. Nemám ráda žádné zimní sporty a tím pádem ani žádné neprovozuji. Celou zimu se těším na jaro. Až nebude bílo nebo šedo ale zeleno. Hory jsou pro mne bílým peklem, které nikdy nekončí a při svých dvou jízdách na lyžích jsem si pokaždé ošklivě otočila kotník.
Stať
Přišlo mi tento víkend navštívit mojí stálou kamarádku K. Vdala se na sever, do Ostravy. Její manžel má rodiče bydlící v podhůří Beskyd a bylo nám radno je navštívit za účelem oběda a coby vztyčného tábora sloužícího jako výchozí základna pro výlet na Pustevny. Výlet vypadal následujícím způsobem. Manželova maminka uvařila znamenitý oběd tak vysoké výživné hodnoty, že jediné, co jsme si po jeho snězení představovali, bylo ležení. Moje kamarádka ovšem nehodlala opustit plán dobýt vrchol a ostrým tempem jsme vyrazili k lanovce. Zde jsme zakoupili zpáteční lístky a než jsem stačila okolí sdělit, že nevím, jak se na lanovku vsedá a že se děsně bojím, seděla jsem na dvousedačkové lanovce. Když se mi tep srovnal do normálu, zbývalo ještě poměrně dost času se kochat. Po zádech směrem k zadku mí stékaly potůčky potu a všude vůkol bylo krásně. Ticho, sníh, bílo, nádherně. Vykácené pruhy lesa byly bílé, stromy byly zasněžené tak, že vypadaly jako na všech těch vánočních pohledech anebo jako z nejlepšího cukrářství, kde se prodávají perníkové stromečky zalité vaječným sněhem. Bylo to krásné. Byla jsem uchvácena. A ve střehu, protože se blížil konec jízdy a přiblížil se kritický bod – vystupování. I tento veskrze akrobatický kousek se mi povedl a tak jsem se mohla zařadit mezi skupiny kochajících se peškoturistů, kteří se ten den ocitli na Pustevnách. Bylo tam úplně nejvíc nádherně. Sníh vše pěkně sladil, vyřezávané domy vypadaly jako z Mrazíka, do toho se proháněli lidé a děti na lyžích. Podnikli jsme krátký, o to ovšem svěřepější výstup a sestup k Radegastu, kde jsme si udělali pauzičku na focení a pití. Všude okolo nás se mluvilo tak kratce, až se tajil dech. Griotka v mínus pěti chutná nejlépe. Cesta zpět kolem rozkošné vyhlídky, ze které díky mlze nebylo nic vidět, byla vemi dobrodružná, neb jsem ji podnikla po zadku. Po zakoupení hruškového frgálu se můj život blížil extázi. Tato byla vystřídána zklamáním, které vzniklo tím, že záchodky pro veřejnost byly od tří hodin zavřené. Inu, správný hospodář si domů donese. Cestou zpět jsem lanovkáře dle cedule upozornila, že mám problém s nástupem. Větrem ošlehaný horal se usmál, popostrčil mne na vzálenější stranu a než jsem se stačila nadechnout, seděla jsem na sedátku a ubírala se zpět. Vyčůrala jsem se pod lanovkou.
Závěr
Zima je krásná, bílá, i když jsem na zadku zpocená a pomalu mi ten pot zamrzá. Možná, že bych byla ochotná vzít na milost některé zimní sporty, například sáňkováni nebo lopatování, případně bych mohla zasednout v komisi hodnotící zimní sochy. Ale víc, víc po mně opravdu nemůže nikdo chtít. Děkuji svým přátelům, že mi ukázali kouzelné bílé hory, ale jaro je jaro…

Reklamy
Published in: on 1 března 2009 at 21:54  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/03/01/ja-na-horach/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: