Výlet s překvapením

Rozkaz ten zněl jasně – naplánovat, zařídit a užít si prodloužený víkend jinde než doma v Praze. Než jsem se rozhoupala, bylo úterý a zařizování ubytování takto téměř na poslední chvíli, to chce celou ženu a odhodlání. Nakonec jsem zvítězila nad těmi hlasy
v telefonu, které mi posměšně říkaly, že volno nemají, mezi řádky pak, že volno na tento víkend nemají už pěkně dlouho. Na ubytování nás vyhrála paní Havlová ze školy. Ubytování ve škole, tak to jsme ještě neměli, tak jsem na to kývla, protože paní mě poměrně dosti překvapila, když říkala, že má volno. Slovo dalo slovo, jediné, co ji překvapilo bylo, že přijedeme vlakem. Odkud? Z Prahy. Aha.

Penzión byl kousek od Dačic, do Dačic jede jeden autobus o pátečním svátku, tak jsem si říkala, že to může klapnout. Ne tak ovšem autobusové spoje, které vykázaly jasnou přetíženost a ve středu ráno jsem zjistila, že prostě nejsou lístky ani omylem, bez ohledu na to, že by se dle mého prodal vklidu ještě jeden celý autobus. Zrada. Protože to byl prakticky jediný rozumný spoj, který nabízel cestu za sto padesát na hlavu a dvě hodiny cesty (zhruba), došlo na záložní zdroje. Vzala jsem to od těch nejlépe dosažitelných – zavolala jsem Báře. Ta své nekonečné laskavosti nabídla nám kdyzi svého Pažouta (obrovitánský kombík pežó 306) a tak nezbývalo, než to zkusit znovu. A vyšlo to. Pravda, Bára tou dobou chrupkala, takže jsem hovořila toliko s jejím (skoro) chotěm, ale i tak mi byl udělen souhlas a pokyn, ať zavolám večer, že dojde k dohodě skrzevá klíče. A tak se i stalo.
Ve čtvrtek si již Pan Pažitka (Pažout, aby zapadl do rodiny, okamžitě získal novou přezdívku) spokojeně stál za naším panelákem a čekal, co bude.

A bylo. Vyrazili jsme směr Dačice poměrně brzo ráno, takže kolony nebyly a po odbočení z dálnice kdesi za Humpolcem, kecám – Jihlavy, se stala cesta veskrze příjemnou a romantickou. Mírně zvlněná krajina, všude řepka a rozkvetlé louky, úchvatné. Byla jsem sice hlavní navigátor, ale naviguju veskrze blbě, jsem ráda, že muž si cestu nastuduje předem a vklidu jede doleva, když já říkám doprava, i když myslím doleva…, no někdy se ty strany trochu pletou. Dokonce i průjez Jihlavou jsme zvládli, neb tento je vyhlášen coby nejvíce zmatený a nejde se prý z něho trefit skoro nikam.

O návštěvě Dačic, Slavonic, Telče a Jidřichova Hradce napíšu zvlášť (u Slavonic musím ještě trochu vychladnout), ale musím říci, že ubytování bylo moc prima. Opravdu to byla škola, stará, jednotřídka. Asi. Vedle kostel a hřbitov, no romantičnější místo těžko najdete. Hřbitov byl jednou výstavkou macešek, kostel by potřeboval restaurátora, ale bylo to tam pěkné, opravdu. Pokoj, kde jsme bydleli, bylo ve skutečnosti apartmá, dole kuchyň, koupelka, záchodek a nahoře na patře spaní. Nefungovala nám televize, ale bo jsme prohráli ve čtvrtek, byl klid na zbytek víkendu, a tak to asi mělo být. Večer jsme si četli třeba i dvě hodiny, protože znaveni po procházkách, ulehali jsme v osm na lože a četli a četli (Poslední kabriolet a Pán ledová zahrady).

Domů jsme se vraceli v neděli opravdu svěží a řeknu vám, když jsem v pondělí viděla tu průtrž mračen, původně avizovanou jako přeháňky, občas bouřky, děkovala jsem nejen Bohu, jak pěkně to zařídil, ale i Báře a Panu Pažitkovi, protože zůstat v tomhle počasí uprostřed Slavonic, tak si to jdu hodit. Ale o tom až příště.

Advertisements
Published in: on 11 května 2009 at 20:50  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/05/11/vylet-s-prekvapenim/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: