Nejezděte do Slavonic za romantikou ve dvou

Ráda bych úvodem řekla, že jsem vystudovala bakalářské studium se specializací Cestovní ruch. Učili jsme se kdy se mění ručníky na hotelu, kolik má být záchodků v kterém veřejném zařízení, jak se počítá cena zájezdu a co je to eko-agroturistika. Taky o průvodcovských službách a cestovním ruchu v Evropě. Prostě samé užitečné věci do života. Jsem také malý velký cestoval a nejedno místo v Čechách či na Moravě mi nezůstalo cizí.
Stejně tak Slavonice. Už jsem tam byla před asi tak pěti, no, spíše šesti lety, kdy jsem byla na Lesní škole na Stálkově. Tehdy mi Slavonice přišly jako útulné zapadlé městečko, neb mou jedinou potřebou byla čokoláda, kofola a pohled se známkou, abych napsala babičce. Tedy když jsem plánovala náš víkendový pobyt v Jižních Čechách, automaticky jsem Slavonice pojala jako výchozí bod. Webové stránky mají úchvatné, stejně tak je tam jakási společnost pro Slavonice, takže to vypadalo poměrně nadějně. Telefonní čísla na všechny atrakce a jakési upozornění, že pro dva lidi samostatně působící tam nic moc v nabídce turistických a průvodcovských služeb nemají. Čteno mezi řádky.
Říkala jsem si – to nemůže být problém – prodloužený víkend, krásné počasí, prachy lidi ještě nějaký mají, to se k někomu přifaříme a bude to dobrý.
Nasrat, přátelé, nasrat. Pro dva lidi ve Slavonicích nehne brvou ani ten poslední Asiat v obchodě. Když jsme tam přijeli, našli informační centrum, ukázalo se, že ten den, se, kupodivu, světe div se – nechce nikdo zúčastnit prohlídky města. Jistě, kdo by taky chtěl, když pro dva lidi to stojí čtyři sta korun? To je drahý i pro mě bez děcek. Takže se nikdo neobjednal, nikdo nezavolal a celých krásných Slavonicích vím akorát tak to, že v UNESCO ještě nejsou a jak to tak vypadá, tak ještě dlouho nebudou. Dobrá, říkala jsem si, baráky si může prohlídnout každý sám, máme tu ale podzemí, tak šup sem s ním. Ne, samozřemě ta přeochotná slečna v informačním centru pro mě nehla ani brvou a tak jsem telefonovala na číslo z internetu jako zběsilá, aniž to kdokoliv zvedal. Pak jsem se šla podívat na ty dveře, odkud se do podzemí vcházelo – a ejhle – tam je rukou škrknuto číslo z internetu a je tam nové číslo. Na jeho konci neochotný hlas, že neví, jestli se v jedenáct ta skupina sejde a že zatím nic neplánují. Jistě, jak by se taky skupina sešla, když je tam lišácky napsáno, že když se skupina nesejde, tak se nikam nejde. Takový ten styl chytré horákyně. No to už jsem šla do kolen. Vyšplhali jsme alespoň na otevřenou věž, zde si zcela zbytečně postěžovali tomu pánovi, co tam vybíral dvacku za hlavu, rozhlédli se po tom krásném kraji, slezli dolů a šli aspoň do výtvarné dílny, která se ukázala asi jako jedna z nejzajímavějších. Kdybych tušila, že si tam můžu objednat tiskání, tak to udělám, ale to jsem nepředpokládala, takže jsem alespoň koupila Báře, hrdé majitelce Pana Pažitky, super tašku a zavelela jsem k ústupu.
Víckrát mě tam nikdo neuvidí, ani když je do toho UNESCO vezmou.
Můžete si myslet, že jsem Káča nafoukaná, mně je to jedno, ale myslím, že to, co dělá pan Pohlreich pro české kulinářství, by měl začít dělat pan Tomio Okamura pro český turismus. Hough.

Published in: on 19 Květen 2009 at 21:52  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/05/19/nejezdete-do-slavonic-za-romantikou-ve-dvou/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. stejný přístup k „turistům“ najdete i v dalších městech:((

    • Chtěla byste se s námi podělit o nějaké město zažité na vlastní kůži?


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: