Zlato, o víkendu nevařím

Najednou mi vyvstanul pocit, ze pořád jen přemýšlím, co uvařím, co na to kde koupím, kolik to bude stát, kdy to budu vařit a jestli to bude dobré. Pořád s taškou v ruce jak mamina. No děsný, říkala jsem si, já se tu starám, běhám, stojím u plotny a odměnou mi sice je úsměv a hubnoucí tělo mého muže, ale najednou mi to přišlo trochu marnost nad marnost. Nezbývalo než se tomu buď poddat nebo kousek odstoupit a nechat starat se někoho jiného.
„Zlato, o víkendu nevařím, tak vymysli dva obědy, dvě večeře a děláš i snídaně, “ oznámila jsem jednou takhle v úterý navečer. „Jistě,“ dostalo se mi lakonické odpovědi. Až do čtvrtku byl klid a ticho po pěšině. Pak to ovšem začalo. Nenápadné oťukávací otázky, které dobře znám, ale z druhé strany. „Jaké špagety by sis dala?“ Á, budou těstoviny. Pak přišlo na řadu maso. „Budu dělat steaky, kam mám jít koupit maso?“ A v těchto intencích to pokračovalo tak, že jsem nakonec šla koupit alespoň to maso…
Úchvatné bylo, že jsem opravdu celý víkend nešáhla na jiné než upravené jídlo. Nepočítam pátek večer, kdy jsem zcela ze setrvačnosti okořenila a naložila to kuřecí a naolejovala to vepřové. Dostalo se mi za to náležitého vyhubování, které jsem si zasloužila, ale přísahám, že to bylo opravdu to jediné, co jsem se syrovým jídlem udělala.
A tak jsem v sobotu ráno vstávala k hotové snídaní, v neděli jsme dokonce měli volská oka. Po oba dva dny jsem měla opravdu spoustu volného času, malovala jsem kravatu se zmrzlinama, načala jsem svůj zelený šátek a vůbec jsem se pustila do několika takových věcí, které jsem už dlouho odkládala. A tak zatímco v sobotu jsme měli zapékané špagety s červenou omáčkou a kuřecími kousky, v neděli jsme měli zcela nejpopulárnějsí libanonský chléb s masem a zeleninou (viz recept níže) (prakticky nejčtenější článek všech dob na tomto blogu). Se všemi jídly jsem byla kromobyčejně spokojena, neb znáte to – je to výborné, hlavně, že jsem to nevařila já. Muži jsem předvedla, že není třeba kupovat mleté maso, že stači sestavit náš jednoduchý mixér a doma pod dohledem umixovat co je třeba. Hluboká teflonová univerzální pánev na vše, která se dobře myje, byla vyzvednuta jako jedno z nejužitečnějších nádobí v kuchyni.
Po krátkém rozhovoru co je nejtěžší, vyplynuly dvě skutečnosti – VYMYSLET a NAČASOVAT (vaření). Musela jsem se smát, protože vaření bylo přece jen jednovíkendové a vymýšlení nakonec v podstatě velmi snadné. Chápu, že načasování je něco, co je třeba získat praxí, ale ta přijde s léty cviku.
A co vy? Měníte (si) role? Štípete dříví, zatímco váš drahý muž marně domlouvá kvasnicím, aby nakynuly? Dělíte se svorně, jednou vaří žena, podruhé muž? Je pravda, že muži vaří lépe? A co děti? Necháte někdy svoji třináctiletou princeznu vařit? Kdy jindy, když ne teď? A jaký jste radič (od slova radit, ne rodit)? Jste radič na požádání nebo svoje získané zkušenosti rozdáváte od začátku cizího vaření do konce? Anebo se na to nemůžete ani dívat, když to dělá někdo jinak? A není to škoda? Napište, podělte se, ať vím, jak to chodí jinde :- ). (Marek, ty napiš, jaký jsi radič, ne že vaříš lépe jak Janka 🙂 ).

Advertisements
Published in: on 8 června 2009 at 21:01  3 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/06/08/zlato-o-vikendu-nevarim/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 3Napsat komentář

  1. ten recept je fakt super, díky:)
    ke štípání dřeva nedochází (v paneláku veskrze zbytečné),ale, přiznávám – k výměně rolí dochází poměrně často – pracuje doma ten, kdo má momentálně čas.“Mužské“ vaření považuji za inspirativnější, neboť není svázán Předsudky – kuchařkou,cvikem a zvyky, a tak se koření a míchá dle momentálního nápadu.(přemáhám se,mlčím – a trpně vykonávám pomocné práce.. Přece nebudu kazit radost a říkat, že všechny činnosti se dají zvládnout asi tak za třetinu času 🙂

  2. Tak já bohužel jsem z generace, kdy se role moc neměnily. Takže co se týče vaření, je to celý život na mně. Při třech dětech a zaměstnání jsem už navařená na 100 let dopředu.Během stavby jsem ještě vařila pro různé stavebníky,řemeslníky,bagristy,teď zas zahradníky.A navíc už jsme s manželem oba doma, takže zas denodenní vaření.To mně nebere. Ale ráda zkouším nové recepty, dcera mi předplatila Apetit, takže čerpám..Navíc mám skorozetě gurmána a vařícího muže, tak si můžeme radit a vyměňovat zkušenosti. V dohledné době přiletí další naše rodinka z Mexika, pro kterou bych měla vařit.(Vloni to tak bylo po dobu 2 měsíců)Letos jsem se rozhodla jinak, buď obědy mimo domov nebo vařit budou mexičtí a já budu jen ochutnávat event. radit. Ale to nebude potřeba, protože v této rodince je také vařící muž. Tak už se těším na 6 týdenní odpočinek od vaření. Pak napíšu jak to dopadlo!

  3. Peti, ja neradim, ja prudim 🙂 ale malokdy kritizuji postup, spis vysledne jidlo. Tedy, pak dojde i na ten postup. Nicmene, dnes jsem se vratil z nemocnice a vse je skvele ! :)))


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: