Světlu vstříct

Doopravdy se ta výstava, o které chci dneska psát jmenuje Labyrint světla, ale Světlu vstříct bylo heslo, které jsme si vybrali jako krycí název pro její návštěvu. Vzali jsme s sebou kamarádku Andreu a vyrazili prozkoumat novou výstavu Petra Nikla a jeho přátel do staré secesní čističky odpadních vod. Čistička je vlastně Ekotechniké muzeum, o kterém dle mého nikdo nikdy neslyšel a tak se aspoň stalo slavným a známým.
Paradoxem je, že když chcete vystavovat světlo, musíte udělat tmu. A tak byla všechna okna utěsněna a také podzemní prostory byly využity a vystavovaly se zde daleko nejtemnější světelné objekty.
Na začátku výstavy proběhne směnný proces – vy sto pade, pokud je vám více jak osmnáct let, oni vám vstupenku, plánek a časák. Doporučuji – časák dát do tašky anebo nebrat, ať máte volné ruce. Pak se vstoupí do temné prostory a nastane čas objevování. Na tom je totiž výstava založena. Je prostě na každém účastníkovi, jak k danému objektu přistoupí – zda aktivně, tedy bude si hrát, nebo se pasivně – tedy bude se dívat, jak si hrají jiní a tak si to možná ještě více užít. U některých objektů je třeba spolupráce a někdy je účastník naveden průvodci výstavy, kteří semo tamo napovídají, co je třeba dělat, aby byl objekt správně poznán.
Na celé výstavě je dětí jako smetí a trochu to tam vypadá jako na výletě mateřské školky. Dá se od toho lehce oprostit, myslím, že horší než děti jsou ti pečliví rodiče, co na svoje ratolesti dávají až moc pozor…
I když to na začátku nevypadá, na výstavě se dájí strávit příjemné dvě hodinky, neboť se stále můžete vracet, zkoušet si znovu mačkat pumpičkou a dívat se, jak čočka převrátí a zvětší obraz, jak bublinky padají do obrovského vodního válce obráceně, taky do nekonečna můžete šlapat na zvukovém kole nebo dělat světelné bubliny ve světelném balóně.
Již zmíněné podzemní má svůj tajemný ráz – po zdolání několika schodů je ocitente v Londýně doby Sherloka Holmese a Jacka Rozparovače. Cihly, voda, světlo, ticho, kapání vody z Kapačky nebo nekonečné proudy písmenek promítaných na vodní hladinu. Je to tajemné, je to světlo a je to hypnotizujicí a krásné. V části nazvané Podzemí II jsme s kamarádkou Andreou houkaly do kanálu asi dvacet minut, neboť hra s ozvěnou byla prostě tak zábavná, že nešlo přestat. Pravdou je, že jsem odradili spoustu návštěvníků, zejména těch do výšky metr dvacet, protože jsem zkoušeli psa baskervilského a šakaly na blatech…
Pevně doufám, že výstava bude putovní stejně jako předešlá a že ji budou moci vidět návštěvníci i dalších městech.Protože přijít o takový nevšední zážitek by byla opravdu škoda. Světlu vstříct!

Published in: on 22 Červen 2009 at 21:30  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/06/22/svetlu-vstrict/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Peti,díky za tip na výstavu.Moc mě to zaujalo a vzhledem k „letnímu počasí“ ji asi i s vnuky navštívíme.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: