Pracovní víkend

Můj bratr je moje Úkáčko. Ptáte-li se, co nebo kde je to Úkáčko – odpověď je snadná – je to obyvatel (nejčastěji) Ukrajiny (mez.zkratka asi není UK, ale dosti se to vžilo). Úkáčko vykonává spoustu manuální práce – maká na stavbě, nosí cihly, nahazuje omítku v barácích, mění futra. Při rozhovoru s nimi, kdy je jim rozumět každé druhé slovo, obvykle vyplyne, že doma na Ukrajině jsou učitelé, inženýři, jaderní vědci nebo profesoři chemie, ale protože si touto manuální prací vydělají asi tak pětkrát více, tak proto ji dělají.

Můj bratr na tom není tak špatně, aby si u mě v bytě v Praze musel vydělávat nahazováním omítky. Problém je jinde – on to umí, můj muž nikoliv. S mým mužem můžeme živě diskutovat o knihách, filmech, politickém dění, makro a mikro ekonomických ukazatelích, ale opravdu po něm nemohu chtít výměnu vypínače, protože by hrozilo, že by zabil sám sebe a ještě u toho vyhodil elektrický okruh v celém bloku.

Proto asi tak jednou za rok přemluvím bráchu (a jeho ženu) (to je větší oříšek než se zdá) (jak se zdá) a oni za námi do Prahy přijedou. Mají obrovské auto. Polovinu nákladu tvoří zelenina od rodičů a polovina takové věci jako vrtačka, montérky, boty, cement apod. Na celé akci je pak nejdůležitejší připravit seznam toho, co se má udělat, protože se to za ten rok nakupí.
Tentokrát bylo potřeba vyměnit toaletní mísu, kohoutky a baterie v koupelně, vydláždit balkón a namontovat světlo pod zrcadlo do koupelny a vyměnit asi pět traf v těch poblbaných bodovkách ve stropě (jestli uvažujete o tom, že by jste si je namontovali, rovnou říkám – ruce pryč, je to cesta do pekel).

Bratr je velmi vzorný, všechno se stihlo (jo – ještě – převrtat díry do zdi na obrázky) (a díry na balkóně na šňůry). Makal jako Bulhar, možná ještě víc. Zatímco muž byl k ruce jemu, já jsem dostala na starost jeho ženu. V sobotu jsem ji vzala po pražských hobby výtvarkových obchodech, navšítivily jsme jich asi pět, pak pár květinářství a několik obchodů s oblečením. Bylo to dobré, ale jednou za rok to stačí, přece jen – nejsme si moc blízká krevní skupina a v některých věcech se asi dost sereme, promiňte mi ten výraz, ale je to fakt. Ale přežily jsme to a bylo hlavní. V neděli jsem byla paní učitelka a ukazovala jí některé techniky pro výrobu korálkových šperků. Chápu, že se pak už trochu nudila, ale co naplat, seznam je seznam.

Musím řici, že i když mnou hlavní náplní bylo jídlo(a zásobování), v neděli jsem byla nachozená a nastaraná dost a dost. Nohy jsem měla ušoupané a pusu omletou od samých otázek kdo si dá kávu, pivo, večeři a Jak jste se vyspali?… Uff, ufiky uff, tak brácho díky a za rok čao.

Reklamy
Published in: on 6 července 2009 at 21:01  3 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/07/06/pracovni-vikend/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 3Napsat komentář

  1. Náhodou, nám dva nebo dvě? Úkáčka stavěli hrubou stavbu, za 5 týdnů to měli ve vzorné kvalitě hotové. Bez lešení, s jednou míchačkou a 4 šikovné ruce. Na rozdíl od šéfa stavební firmy,stali se z nás svým způsobem přátelé.Vzpomínáme na ně dosud.

  2. […] víkend 2 Když jsem před nedávnem psala o tom, že můj brácha je moje úkáčko, netušila jsem, že se časem stanu naopak já Úkáčkem jeho. Přece jen jsem jeho ségra, on […]

  3. Pěkný článek, dobře se čte a je poučný. Díky!


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: