Výlet v dešti

Musela jsem jít do sebe a naplánovat nám nějaký víkendový výlet co nejvíce ze začátku týdne. Takže hned v pondělí jsem zasedla k různým výletním stránkám a prohlédla, kde co je a co by mohlo být zajímavé. Nechala jsem to na okolí Prahy, přece jen počasí nic moc, tak ať se někam nehrneme a pak by nám to celé propršelo, to by byla škoda. Plán byl jasný po dvaceti minutách hledání – Hamouzův statek na Zbečně, Křivoklát a návštěva dědy, v neděli pak zřicenina Krakovce a pak zpět do Matičky a ještě nějaké ty nákupy.
Aby se nám dobře cestovalo, požádala jsem kamarádku Andreu, zda nám zapůjčí auto – Ferdu. Jistě, jistě nebyl to problém a tak byl plán jasný.

Co bylo nejasné od druhé poloviny bylo počasí, které se ovšem vyjasnilo v následujících dvou dnech – bude pršet, a když nebude pršet, tak budou padat kroupy, a když ani to ne, tak budou bouřky a přívalové deště. Lepší počasí jsme si opravdu nemohli přát.
Již když jsme v sobotu ráno vyrazili, lilo jako z konve. Skvělé. Na místo určeni – Hamouzův statek jsme dojeli v krásném pršení, zaparkovali (je to uprostřed vesnice), zaplatili dvacku parkovného a třicet za hlavu vlezného a šli jsme si nádheru historickou prohlédnout. Tak statek je to hezký, pec pěkně hřála, kdo mohl, byl vevnitř. Trh-jarmark bych popsala Co si doma vyrobíš, to si u nás prodej, takže na jednu stranu žádná sláva, na druhou – dobrý, však ruční práce je ruční práce. Chleba se pekl i zadělával průběžně, stejně tak maličké koláčky, takže ve správný čas na správném místě dalo se ochutnat koláčků i chleba a shlédnout při tom zadělávání těsta. Pán to měl nadýchané jako peřinku do kočárku, musím se příště více snažit. Po hodině nebylo co prohlížet, tak jsme zvedli kotvy, dali si v hospodě naprosti polívku (tam nechoďte, je to tam fakt příšerný) a jeli na Křivoklát.

Tam jsou na turisty velmi dobře zařízeni, parkovné za padesát jen to hvízdlo. Je třeba ovšem přiznat, že prohlídkové trasy byly v nabídce hned tři, nemuseli jsme ani moc dlouho čekat, ostatně na Křivoklátě to známe jako svoje boty, byli jsme tam na nějakých slavnostech. Prohlídka hradu s názvem „Královské paláce“ trvající hodinu dvacet byla velice hezká. Jednak to bylo dáno velmi kultivovaným projevem mladého sympatického průvodce, který opustil dikci zámeckého průvodce a vyprávěl nám to všechno normálně, srozumitelně a sem tam jsme slyšeli i nějaký jeho vlastní názor, což se jen tak nevidí. Bylo to pěkné také proto, že venku pořád pršelo a být na hradě a různě jím procházet, když venku prší, to se jen tak nezažije. Moc se nám to líbilo. Po prohlídce jsme ještě prošmejdili hradní galerii, prodejnů svíček, levandule a čeho všeho ještě a jeli za dědou na Skřivaň.

Neděle, to bylo jiný kafe. Už nepršelo, a tak jsme na zřiceninu Krakovec dojeli za poměrně slušného počasí. Je to taková malá, Bohem a lidmi zapomenutá zřícenina, a podle toho tam s návštěvníkem jednají. Dojedete do dědiny, tam na návsi stopka, vedle ní pan výběrčí od vás vybere dvacku za parkování a úzká cestička kolem zahrady kohosi vás dovede ke zřicenině. U pokladny každá skupinka vyfasuje tištěného průvodce a bav se sám. Ideální pro děti… Dá se tam šmějdit, prolézat, ostatně natáčel s tu film Ať žijí duchové… Je to tam opravdu hezké, ale osobně bych aspoň pojmenovala ty zdi, které ještě nespadly, aby bylo jasné, co byl přední palác a co je východní stěna. No, moc srandy jsme tam neužili, po dvaceti minutách jsme to všechno prolezli, tak jsme si dali jabko a jeli zpět, protože tamní hospa otvírala až v půl dvanácté.

Cestou jsme se stavili u tety, která nám řekla, že se máme stavit ještě jednou, bo strejda nám šel přece jen na ty houby – když nám večer předtím říkal že fakt neroustou a že nás aninebude do lesa tahat. A tak jsme se stavili, když jsme jeli zpět do Prahy. Nafasovali jsme okurky (ty jsou bio, na koňským hnoji) (byly výborný), jednu velkou cuketu a středně velkou přepravku různých hub o hřibu kováře pro partu krásných lišek. Už jsme je měli v masové směsi, smažené masáky a houbovou omáčku, o víkendu bude liškové italské rizoto.

Musím se pochválit, pěkně jsem to naplánovala, až na to počasí to pěkně vyšlo, viděli jsme všechno včetně dědy, tak pokud jsem vás aspoň trochu inspirovala, jsem ráda. A Žebrák a Točník budou příště :- ).

Reklamy
Published in: on 23 července 2009 at 19:01  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/07/23/vylet-v-desti/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: