Ischia – ostrov stokrát jinak – Díl první

Tak a jsem zpět. Vrátili jsme se s mužem z týdenní dovolené na ostrově Ischia, který patří Itálii a je kousek od Neapole. Je to poměrně malé místo, kam ročně zavítá asi tak šest miliónů turistů. Protože jsem o místě nashromáždila pár informací, které jsem si prověřila praxí, a protože mám pocit, že více toho bylo z informačních brožur turistických kanceláří než z reálného života, hodlám se s vámi o pár zážitků podělit.
Shodneme-li se na tom, že nejdůležitější na všech akcích je komunikace, dovolím si začít tímto.

1. Komunikace

1.1. Silnice, cesty a dálnice

Ostrov samotný je protkán síti silnic, silniček a chodníků, které směrem do vnitrozemí řídnou. Protože se jedná o poměrně malý ostrov (v obvodu asi 32 kiláků), tvoří hlavní část cesta a malou, osobně bych řekla zcela nepatrnou část zabírají chodníky. Takže se někdy chodí po cestě. Rozhodně kvůli tomu nikdo nikomu hlavu netrhá a jen zřídka na chodce jdoucí po cestě někdo troubí. Troubení je vůbec spíše míněno jako pozdrav než jako nějaké upozornění. Jezdí se pomalu a má-li účastvník dopravního provozu skutr, je prakticky vítězem. Cesty jsou udržované a chodníky méně, snad nejvhodnější obuv mi přišly trekové sandále. Větralo to a byla v tom pevná noha. Turistů je tam tolik, že jim obvykle nestačí chodníky, takže jsou-li jedni rychlejší než druzí, tak ti pomalejší ty rychlejší pustí a nebrání tak provozu. Autobusy obvykle jezdí po těch nejmenších silničkách a dálnice jsou spíše pro ty, co opravdu někam jedou.

1.2. Jazyky

Osobně si rozhodně jazykově nepřipravená v zahraničí nepřijdu. Anglicky se domluvím plynule. Stejně tak můj muž. Dále se domluvím poměrně plynule francouzsky a můj muž německy. Jde-li do tuhého, vytáhnu ruštinu. Takže čtyři jazyky, žádná italština. Když jsme někam přišli a něco chtěli (pronajmout si lehátko na pláži), zeptala jsem se, zda mluví anglicky. Ne-e, obvykle nic moc nebo jen takové pokývání rukou a hlavou současně, jako že by se vidělo. Když to bylo jasné NO, šli jsme do němčiny a pak do francoužštiny. Nezřídka se nám stalo, že dotazovaný neuměl ani jeden jazyk a tak na nás spustil pomalu italsky. Jednou jsme měli psaní číšel do písku a my jsme obchodě počet houstiček k obědu ukazovali na rukou. Později jsme se už jen ptali – ingliš, dojč, francé, rašn? Přála bych vám vidět ty výrazy ve tváři – cizinci, tolik jazyků a italsky ani slovo. My jsme italsky zvádali Prego, což znamená prosím a dá se to používat prakticky pořád a oni to prakticky pořád používají. Pak Skuza, což znamená (zřejmě) promiňte, čímž oni také vůbec nešetří. Dobrý den a nashledanou je jasné, to nám šlo od začátku a dobrý večer taky. S tímto lehkým italským slovníkem jsme si dosti vystačili. Abych řekla pravdu – až pojedu do Itálie příště, dám si pár lekcí italštiny pro začátečníky (nebo si pustím film Italština pro začátečníky :- ), pokud jste neviděli, dopořučuju), protože to zřejmě dosti otevře dveře. Rozhodně si oni myslí, že bez cizích jazyků přežijí a moc se do cizojazyčné komunikace neženou.

1.3. Spoje

Na ostrově se na přesun na delší vzdálenosti dá využít místní MHD. Univerzální lístek stojí 1,2 EUR a dá se s ním hodinu a půl jezdit a přestupovat a lístky prodává praticky každý obchod. Informační brožury to popisují jako pohodlný a poměrně jednoduchý způsob dopravy. Cha, cha, cha. Tak za prvé – autobusy jsou takové malé mikrobusy, kde deset míst na sednutí a asi patnáct na stání a autobusek standartně přepravuje asi tak 50 lidí. Je sice klimatizovaný, ale to jen proto, aby tam těch padesát lidí neumřelo. Za druhé – staví to taky na každým rohu, kde je zastávka, takže rychlost je poměrně malá (a dopravní zácpy tu jsou, i když jen ostrovní). Za třetí – každý aubobus je prakticky narvaný k prasknutí. Za čtvrté (a to mi přijde nejzásadnější) – nejsou nikde popsané názvy zastávek. Ani na zastávce, ani v autobusu prostě nevíte, kde je třeba přesně vystoupit, když jedete například do botanické zahrady. A autobusoví řidiči vám sami řeknou – Zeptejte se řidiče (který má nad sebou ceduli jako kráva Nemluvte za jízdy s řidičem). Ale pro turistu – pro turistu prostě cokoliv. Někdy jsme se raději rozhodli jít pěšky, protože se to ukázalo prakticky stejně rychlé jako ty mikrobusy a bylo to myslím i dost pohodlnější…

To by bylo pro dnešek vše, pláže a jejich lesk a bídu si dáme zase zítra.

Reklamy
Published in: on 10 srpna 2009 at 21:43  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/08/10/ischia-ostrov-stokrat-jinak-dil-prvni/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Tak Peti, asi není Itálie jako Itálie, my jsme už asi před 14 lety na Garganu byli nadšeni jak všichni hovoří anglicky, zvlášť ty mladší ročníky.
    Ta doprava mně připomněla Mexiko, kde se MHD odehrává ve starých Volkswagenech, tzv. kombících.Není žádná zastávka na ulicích, musíš vědět která kombinace barvy a čísla jede tam kam potřebuješ. Zastavuje se na pokyn cestujících, např. zastavte mi támhle na rohu, por favor. Je to veselé a pro turisty téměř nepoužitelné. A míst na sezení je asi 10, můžeš i stát, ale při naší výšce se to nedá dlouho vydržet, jsi zalomená jak hřídel.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: