Ischia – ostrov stokrát jinak – Díl druhý

Jede-li turista k moři, předpokládá, že část času bude trávit na pláži a část zase v moři. Moře je všech, tam žádný zásadní problém nehrozí, jiné to je ovšem s pláží. Je to kus země, dá se oplotit, pronajmout, prodat…

Ne jinak tomu bylo i na ostrově Ischia, kde jsme trávili s mužem letní dovolenou. Ostrov jako takový je sopečného původu a tak nevypadá jako živá reklama na palmy a píščité pláže, ale jeho břehy jsou členité a různorodé. Z poloviny jsou to útesy, které padají téměř kolmo do moře, pak tam jsou naopak vykotlané útesy, který do moře spíše tečou a asi třetina jsou pláže. Tedy – nedostatkové zboží. Vezmeme-li v úvahu fakt, že část pláží mají zabrané hotely, část je pronajata italským mafiím rodinám, zůstavá poměrně malá část na pláže veřejné. Vyzkoušeli jsme všechny typy a zde je krátký přehled.

2.1. Veřejné pláže

Veřejné pláže poznáte podle toho, že tam nejsou v řadách za sebou uspořádaná lehátka a slunečníky, ale jsou tam ledabyle rozhozené ručníky, těla a slunečníky různých barev a tvarů. Jedná se o poměrně špinavé a odpadků plné místo, které ke koupání využívají převážně místní, kteří jsou takto zvyklý a ti, co odmítají platit za lehátko a slunečník. Anebo se tam dostanou ti, co nejsou informováni o daném stavu věci, a jediné místo, které jim na slunění/koupání zbyde, je právě toto. Nám se to stalo prakticky dvakrát. Jednou na Pláži rybářů (Spiaggia dei Pescatori) a jednou na Pláži San Francesca (Spiaggia di San Francesco). Prostě jsme neměli jinou volbu a tak jsem tam vydrželi a bylo to dobré. Ale přiznám se, že kdyby to tam někdo pohrabal, vybral odpadky (třeba vrámci nucených prací), tak to byla normál pláž, kam je možno upíchnout vlastní slunečník a sprchování po každém vykoupání v moři si hold nechá každý na doma. Obvykle jsou tyto pláže malé, zabírají opravdu snad jen desetinu celkové pláže, asi nějaká místní vyhláška…

2.2. Pláže soukromé

Soukromých pláži je na ostrově jako máku. Teď napíšu kacířškou větu – nebyli jsme na nejslavnější pláži Maronti, protože jsme po tom netoužili. Pro naše skromné euro-peněžní zásoby jsme našli pláž, kde nám paní nabídla deset euro za dvě lehátka a jeden slunečník a my jsme to s povděkem přijali, neboť první nabídka, kterou jsme obdrželi o deset metrů dříve, byla třicet euro a druhá dvacet. Tak nám desetibába přišla jako dobrá volba. Pláž byla uklizená, plná Italů, žádní Češi. Záchodek čistý. Sprcha za poplatek, tak jsme ji prostě nepoužívali a bylo to. První večer nás sice matka paní pronajímatelky vyháněla, ale pak už to bylo dobré. Rozhodně jsme se díky tomu prakticky nespálili, měli jsme stálou základnu a moře tam bylo příjemné a mělké.
(Kancelář pouze pro přesnost dodává: Baba na soukromé pláži dala nabídku za 12 eurofufníků, ale pan manžel to statečně usmlouval na 10 :-). Babka-matka byla děsná svině, která nás celý boží den jen pomlouvala (že jen ležíme a nic si u nich ve stánku nekupujeme) a myslela si, že netušíme o čem se baví, ale my to dobře věděli, protože ji prozradily gesta a pohledy. Jak říkáme, svině stará škaredá. Dále – italové tam sice byli, ale bohužel jen samé starší tučné matróny, takže bylo nutné si celý den jen číst nebo spát, zlatá turecká riviéra a pěkné mladé ruské turistky.)

2.3. Něco mezi

Něco mezi byla Pláž Zátoka (Dell´Cava dell´Isola), místo, kde se slunili a koupali mladí (omladina, chcete-li). Objevena lehkou náhodou a lehkým řízením osudu zároveň. Poměřně čistá pláž s malou půjčovnou slunečníků, velkým prostorem a obrovitananánskýma vlnama. Takže žádné koupání, ale vlnování a to opravdu luxusní. Pěkné bylo, že tam nikdo nikoho odnikud nevyháněl, byl tam klid a smích a výskání z vln a i když jsme se tam trochu žahli, neb půjčovnu slunečníků jsme hold objevili až pozdě, stále se domnívám, že to bylo nejlepší koupání za celou dobu.
(Kancelář připomíná: bezva bezva, vlny fajn, lidi fajn, zadarmo fajn, ale vedro jako prase a nebýt občasných mraků, tak jsme spálení jako čerti.)

2.4. Specialita dne – Pláž na Capri

O Capri budou psát zcela samostatně, ale o tamní pláži se zmíním – tedy o té, co je kousek od přístavu ve měste Capri. Oblázková. Na první pohled neškodná. Už na druhý došlap – průser. Nedalo se po těch oblázcích chodit. Moře bylo špinavé, plné nějakého bordelu, co tam odkudsi napadal, nedokázala jsem rozličit, jestli je to ze stromů nebo z popelníků. Pláž veřejná, povšechně špinavá. Cenu lehátka nevím, neměli odvahu jsme se zeptat… Bylo tam až příliš rozjívených dětí, které nikdo nekrotil, řvaly jako tuři a plavání nebylo díky neustálým středně velkým vlnám nic moc a na vlnování to taky nebylo. Vylézání z vody byl horor. Za naši skupinu říkám NO MORE…
(Kancelář pro přesnost dodává: DĚS BĚS!!)

Published in: on 11 Srpen 2009 at 21:43  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/08/11/ischia-ostrov-stokrat-jinak-dil-druhy/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Počkám si, co napíšeš o Capri, máme taky zážitky.

    • Capri bude ve stredu. Aj s fotkama… :- )


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: