Ischia – ostrov stokrát jinak – díl čtvrtý

Lidé a země.

1. Lidé
Lidé Vás na Ischii budou milovat už od příjezdu. Jste totiž coby turista jejich základní a téměř jediná obživa. Každý má obchod, hotel nebo aspoň pokoj k pronájmu, a protože na dovolené človek lehce povolí své peněžence, není třeba nějak zásadně moc pracovat a dřít se. Navíc sieta od půl druhé do pěti pomůže zregenerovat tělo utahané po ranní šichtě. Bary, restaurace, zmrzlinárny, tam všude sice někdo pracuje, ale aby se tam někdo přetrhl, to fakt ne. Na všechno je čas, klid, žádný shon. Všichni jsou fakt usměvaví a opravdu rádi vám (v italštině) pomohou, když je požádáte. Nebo oni sami někoho požádají, aby vám pomohl.
(Kancelář si neodpustí jízlivou poznámku – našim pracovníkům se zdálo, že pokud turista nebyl opravdový Ital, Ischiané se tvářili, že jste trochu póvl. Nemluvíte po našem, máte smůlu. My se prostě domníváme, že ochota k „neItalům“ není silnou stránkou ostrova ischia. Je však možné, že kdybychom rozhazovali eurofufníky po hrstích, byli by příjemnější.)

Když jsme jeli do La Mortella, tamní botanické zahrady, věděla o tom půlka autobusu, protože každý místní vystupoval někde jinde a pokaždé nás někomu předal a řidič nás pak pečlivě vyložil na tom správném místě. (Kancelář pro úplnost dodává – řidič na té správné zastávce ledabyle pokynul paží, hlasitě klepnul do okénka a nepřestával se tvářit jako Luca Brasi v nejlepší formě. Spolucestující se zcela nepokrytě italsky bavili na náš účet – “ no ty vole Franto oni jedou do té debilní zahrady … no ty vole to sou kokoti … oni ani ty vole neví kde mají vystoupit … ty vole jak jim to teď mám říct když ani neumí po našemu … ty vole ja teď vystupuju tak ať jim pak Tonda ukáže … “ Dokázat jim to však nemůžeme.)
Rozhodně jsme nezažili žádné stresující scény, nějaký problém, nic. Kouří se jako o život, nedopalky jsou fakt všude. Je tam dost nepořádek v ulicích, žádného italského zametače jsme tam opravdu neviděli. Nepořádek je v parčících, je tam dost neposečeno, rozhodně žádné komplexy ze super čistého města tam mít nebudete.
Spaní pod prostěradlem je tamní národní sport, takže když se pere prádlo, je toho všude v ulicích plno. Důležité je mít keramické číslo na dveřích a líného psa přede dveřmi. I když mnozí psi vypadali dosti divoce, zřejmě to bylo tím vedrem, rozhodně nic útočného. (Kancelář zpřesňuje – celkově jsme potkali tři psy, z toho dva dělali, že nás nevidí a třetí nás obloukem obešel.)

Důležitou současní tamních lidí je skútr, zatímco u nás děcka dostávají kolo, tam skútr. Jezdí na něm v žabkách a helmě. Kdo má skútr, ten jede. Rozhodně je to rychlé a asi i levné. Později si každý pořídí nějaké dvojmístné auto, ne moc široké, aby se vešlo do těch úzkých uliček.

Kdybych tam žila, určitě bych život tam viděla stejně. Domácí pasta, café, pláž (chodí zásadně celé rodiny), siesta, večer něco na zub a alou ven a sedět u kostela a kecat. Sem tam nakoupit u Maria zeleninu a u Paula ryby a všichni, i to zametání by mě mohlo milovat :-).

2. Země

Ischii jako takovou bych popsala jako velmi typickou destinaci pro domácí – tedy Italy. Jsou zvyklý tam jezdit, dokonce tipuju, ze třetina baráků je něco jako chata pro ty, co žijí v Neapoli a okolních městech. Zatímco my jezdíme na Vranovskou přehradu a na Lipno, oni na Ischii. Jsou tam velmi doma a dosti se tamní pobyt užívají. Země jako taková je vulkanického původu a rostou tam UŽ palmy, ale ještě tam není vedro na padnutí.
(Kancelář připomíná – vedro na padnutí tam je. Autorka je však vedromil a třiatřicet ve stínu ji moc nevadí. Zbytek světa při těchto teplotách umírá pomalou a bolestivou smrtí.)
Vedle palem opuncie, oleandry, různé květem ozdobné keře a pínie (borovice). Je to svěží, zelené, zalívat se musí jen trochu. Ovoce tam dle mého roste snad samo a domácí sušení fíků je stejně běžné jako sušení ořechů u nás. Kdo nemá na zahradě citrónovník jako by nebyl. Myslím, že citróny se neprodávaly prostě proto, že měl každý svoje. Nechci říkat, že tam zasadíte hrábě a ony vám do tři týdnů zakoření, ale rozhodně se na zahradě nenadřete (bo je horko, že). Spousta agáve a juk je na každém kroku. Rozhodně nepřijedete do vyprahlé polosahary, což se na Džerbě mimo udržovaná místa určitě může stát.

Reklamy
Published in: on 24 srpna 2009 at 22:04  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/08/24/ischia-ostrov-stokrat-jinak-dil-ctvrty/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: