Pracovní víkend 2

Když jsem před nedávnem psala o tom, že můj brácha je moje úkáčko, netušila jsem, že se časem stanu naopak já Úkáčkem jeho.
Přece jen jsem jeho ségra, on má barák, že by bylo lepší ho zbourat a postavit nový, maká tam skoro sám, prakticky nikdo mu s tím nepomůže, tak jsem doma navrhla, že bychom se mohli udělat dobrými a nabídnout se k nějaké té manuální jednoduché práci. Můj muž souhlasil, jen podtrhoval, že to musí být manuální A zároveň jednoduchá práce, bo on má na práci hlavu a ne ruce.
(Kancelář doplňuje: Pan manžel má s tímto druhem práce přebohaté zkušenosti. Jeho drahý otec ho také „využívá“ k práci a to stylem „sem si stoupni, tohle podrž a HLAVNĚ na nic jiného nesahej“. Tatínkovy snahy o to, aby jeho jediný syn pochopil, co se jak dělá, vyrábí a obrábí padají na naprosto neúrodnou půdu a narážejí na vysokou zeď ignorace. Ale hlavní problém je zřejmě v tom, že synátor má – na rozdíl od zručného dědečka a šikovného tatínka – obě ruce totálně manuálně levé.)

Bratrovi jsem napsala e-mail, že jako jedeme k rodičům, a že jestli něco potřebuje, ať napíše, a že my dva přijdeme něco přidržet. Doufali jsme, že nic potřeba nebude a budeme dobrými až do konce našich dnů.
Ne ovšem tak bratr, který se naší nabídky chopil a již ji nepustil. Napsal nám, že nás čeká v sobotu v osm v bílých montérkách, bude se dělat něco se sádrokartonem a že děkuje.
Chudáci my. Stáli jsme tedy v devět, někteří v půl desáté připraveni jako ty poslední Ukrajinci v tom nejdivočejším pracovním oblečení a čekali na udílení rozkazů. Já jsem škrábala zdi. Omítky. Jedna koupelna, jeden záchodek a jedna stěna. Šlo to fakt blbě, co si budeme povídat, ruku jsem měla namakanou jako z posilovny. Můj muž byl použit jako držák. Držel totiž takové velké desky, 2×2,5 m a brácha je vrtačkou přivrtával do zdi. Místo nahazování a omítání se prostě rozhodl celý barák tímhle nesmyslem odložit. Šlo jim to poměrně rychle, to se musí nechat.
Na odpoledne jsme pak se švagrovou, která se přidala, vyfasovaly nějakou spárovací hmotu, perlinku a spárovaly jsme ty fuky v rohu a mezi jednotlivými deskami a to jsme dělaly i v neděli, zatímco mužská četa zase celou neděli přivrtávala ty desky.
Byli jsme Úkáčka jako když vyšije, ale měli jsme k tomu stravu a někteří i byt. Musím říci, že spárování mě docela bavilo, ještě chvilu a grif bych měla opravdu profesionální.
Brácha byl děsně rád, že mu „švára“ pomohl, bo „švára“ má na výšku dva metry, rozpětí rukou asi tak nějak, tak se mu na ty desky náramně hodil.
I když jsem odjížděla s pocitem, že tam mu tam víc práce necháváme, než jsme udělali, přece jen jsme alespoň trochu oplatili tu lopotu, kterou má s naším 3+kk, zatímco jeho 4+1 ve 150 m2 ho bude zatěžovat ještě nějakou chvíli (asi tak do Vánoc)…

Advertisements
Published in: on 25 srpna 2009 at 18:45  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/08/25/pracovni-vikend-2/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: