Tak jsem to přežila. Šlo to lépe, než jsem čekala. Úroveň hráčů byla lehce rozdílná, takže jsem zapadla. Budiž mi zadostiučiněním, že jsem byla pozvána na příště.
Hala, ve které se to odehrávalo, byla čistě na badminton, bylo tam 26 kurtů a hrálo se o sto šest. I zde byly úrovně různé – od holek, které si přišly zapinkat a smály se u toho celou dobu, až pro čtyřku hráčů vedle nás, kteří si to dokonce počítali a hráli to dost nízko nad sítí (sako).
Pěkné je, že je zaplacený kurt a nikdo vás následně nekontroluje, jak dlouho se zdržíte v šatnách a netlačí vás čas na odevzdání klíčku. Ostatně klíčky nejsou, jsou kódové zámky, kde si každý vkládá svoje číslo a tak má skříňku zamčenou. Pokrok nezastavíš…
Coby ne moc protažené tělo, bolelo mě z toho hodinu a půl lítání ještě tři dny, překvapivě více zadek než ruka a trochu jsem to protáhla až na bazéně v neděli. Za týden jdeme zase, tak už budu více jistější a budu se i více těšit.
Zanechat Odpověď