Turisté (naši)

Snad poslední z článků inspirovaný týdenní dovolenou na Ischii. Shodli jsme se mužem, že nejhorší nebyli líní Italové, o kterých mnozí říkají, že to jsou Cigáni, že nejhorší nebylo ani to vedro, ale účastníci našeho zájezdu.
Bylo to fakt utrpení, za které jsem se styděla a musím řici, že snídaně a večeře, jakkoliv byly výborné, byly pro mne jistým druhem sebemučení a osobní zkoušky.
Ani nevím, jak mne napadlo, že jsem si před odjezdem přečetla v Nové knize etikety od pana Špačka, jak se chováme na cestách. To nejdůležitejší, co z toho vyplynulo bylo, že se chováme tiše, nenápadně a pokud možno – šedě. Tedy zdravíme ano, krátce konverzujeme ano, nepředstavujeme se a nezapředáváme konverzaci, pokud nás nečeká osmi hodinnový let na Aljaškku. Tak jsem se fakt snažila. Tichá šedá myška, nenápadná jako maskáč.
Obávám se ale, že si toto zapomněli přečíst účastníci našeho zájezdu. Hlučné snídaně/večeře s věčnými komentáři na jídlo, obsluhu, s tím, kdo dříve dostává jídlo a kdo toho má více. Pohrdavé chování k personálu, kritika nedovařených těstovin, neuklizených pokojů a velmi pravidelné zdravení se na společném balkóně v půl osmé.
Utrpení, tvé jméno je Spolucestující. Jak ven z tohoto problému jsem vyřešila po svém. Sice mě za to budou obyvatelé města Brna nenávidět, ale budiž. Ukázalo se, že nejhlučnější skupina – paní, která byla v Itálii ještě za Protektorátu (s Wermachtem) a její dva synové (přiměřeného stáří) jsou z Brna či blízkého okolí. Jeden večer u večeře říkám: „Jestli oni jsou z Brna, tak to jsou určitě z Pisárek, ale podle toho, jak se chovají jsou z Pisoárek,“ a bylo vymalováno. Problém měl své krycí jméno, kterého jsme se oba chytli a tak jsme se TIŠE bavili na jejich účet (ze zvláště zoufalých chvílích jsme se tiše smáli).
Musím říci, že mě to fakt mrzelo, že ti, kdo by měli být naši spojenci, se ukázali jako skrytí nepřátelé. Budiž pak sláva a čest té příjemné manželské dvoji, která si s námi vyměnila mapu a pár zážitků a chovala se tiše a normálně…

Reklamy
Published in: on 1 září 2009 at 20:58  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/09/01/turiste-nasi/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Peti, dávám Ti plně za pravdu. My jezdíme do ciziny na vlastní pěst a zásadně nedáváme najevo, že jsme Češi. Když uslyšíme češtinu, prcháme, popř. děláme, že tuto řeč vůbec neznáme. Snažíme se splynout s domorodým obyvatelstvem, nasát atmosféru města,země,jazyka atd.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: