Výlet kousek za Prahu

To, že jsem z Moravy a bydlím v Praze, má nespornou výhodu v tom, že památky a místa, která byla z Olomouce na hony vzdálena, se stala najednou blízká na jedno dojetí automobilem. České Švýcarsko za rohem, Liberec coby kamenem dohodil a hrady a zámky v okolí Prahy – to je požehnání pro vlastimilené cestovatele.

A tak když už nás v rámci japonské návštěvy navštívili strůjci celé této akce, kteří jsou také z Moravy, bylo nabíledni, že musíme prošmejdit nějakou tu českou památku. Naše Japonka byla včudu a tak jsme měli pro sebe celou dlouhou neděli, protože domů naše moravská návštěva jela až v pondělí, bo v neděli se z D1 stalo oficiální parkoviště, bo tam parkovali lidi, co šli na mši s papežem.

Volba místa, které navštívíme, padla na mě – lépe řečeno – měla jsem jasno už předem – Český Štenberk a pak jsme k tomu ještě rukou společnou a nerozdílnou přidali s Jarinem Kutnou Horu, neboť to bylo tak ostudně blízko, že se to nedalo vynechat.

Hrad Český Štenberk je umístěn na 41. kilometru za Prahou směrem na D1 a já osobně jsem tam byla už dvakrát. Na nádvoří, prosím pěkně, protože do hradu jsem se nikdy až už z objektivních nebo subjektivních příčin nedostala. Neděla byla ovšem návštěvníkům přívětivá a prohlídku jsme čekali jen čtvrt hodinky. Celá prohlídka trvala asi hodinu a dynamika si v ničem nezadala s robusností slečny průvodkyně, která z toho udělala opravdovou show, při které se nenudili ani děti, ani dospělí.

Samotný hrad je bohatě vybavený a to z doby První republiky a inventář je opravdu bohatý. Sám pan Štenberk na hradě žije v druhém patře, ale zrovna nebyl doma, tak jsme ho nepotkali. Prohlídku plně doporučuji, kromě půvabně vybavených místností návštěvníka čeká nejedna zajímavost z vědy a techniky a také například ze sběratelství.

Kutná Hora je ovšem trochu jiná kávička. Nedávno zapsané místo do UNESCO v sobě nese všechny znaky rozmáchajícího se cestovního ruchu. Zapomenu na tu hospodu, která by potřebovala asi tak týdenní návštěvu pana Pohlreicha a přesunu se rovnou k místům památným. Tím hlavním jsou dvě památky, alespoň z mého pohledu. Morbidnějším místem je kostnice a za vstupné padesáti korun se zde můžete tváří tvář setkat s faktem, že každý život je konečný. To bylo také hlavním cílem kostnice – ukázat na smrtelnost a blízkost Bohu. Kosti jsou všude. Jsou z nich pyramidy, ornamenty, svícny, lustry. Mezi tím se prohánějí děti, kterým to přijde zábavné, rozhodně nejlepší halloween jejich života a dále se tu procházejí dospělí, kteří čtou krátkého průvodce a trnou. Myslím, že to je ten nejlepší popis toho, co si o tom všem myslí – trnou, že to tak nakonec dopadne.

No, opusťmě tento ne příliš veselý kousek a přesuňme se na druhou stranu Kutné Hory a sice do Chrámu sv. Barbory. Gotika v provedení, nad kterým se mě osobně tají dech a dle pohledu na ostatní jsem nebyla rozhodně sama. Vstupné je i zde a to opět pade. I zde vyfasujete tištěného průvodce a pak si můžete hlavu utkroutit. Sice bych dala přednost živé varhanní hudbě, ale ani tak reprodukovaná nebyla špatná. Pětilodní chrám s úžasným stropem, původními malbami, vyřezávanými lavicemi a krásným oltářem. Slušná květinová výzbova a do lavic jsem si mohla sednout a nechat to na sebe působit. Jen jemná nevtíravá vůně kadidla. Když to píšu, jsem vlastně zpátky v kostele. Zvenku je to pak chrám stejně krásný – lomené oblouky, nejkrásnější chrliče, jaké si jen můžete představit, krajkoví a lehkost příčných oblouků, které celou konstrukci odlehčují. Úžasné. Vřele doporučuji, pokud jste ještě nebyli a gotike je vaším oblíbeným slohem.

Po tak krásném zážitku to chtělo něco. Nějakou kávičku, rakvičku, hlavně pak něco, co by nám spravilo chuť po tom zoufalém obědě (ble, ble, ble). A i zde zvítěžil duch na hmotou. Objevili jsme kavárničku Na kozím plácku (link není sice originálně do kavárny, zato vám o ní řekne HODNĚ). Byl to tak krásný zážitek, že nám bylo nakonec úplně jedno, že jsme mochito nedostali a ta čokoláda byla až úplně na konec. Bylo to natolik krásné, opravené a staré zároveň, že jsme tam seděli jako na návštěvě u staré babičky a místo ní nám sem tam číšník a vlastník v jedné osobě přinesl něco z našeho dlouhatanánstkého seznamu věcí, které jsme se objednali. Bylo to velice pěkná tečka za tím naším výletem.

Doufám, že jsem vás trochu inspirovala, moravské a i jinak vzdálené čtenáře nalákala a ukázala, že není jen Praha krásná…

Advertisements
Published in: on 4 října 2009 at 20:19  3 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/10/04/vylet-kousek-za-prahu/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 3Napsat komentář

  1. Zminila pruvodkyne ze tam v noci strasi hovno s krvavejma zubama?

    • ne-e, to bychom si pamatovali, vubec nic takoveho nerikala…

      mohla bys(te) nam tu historku priblizit? Hadam, ze jste nalakala alespon polovinu ctenaru vcetne me

  2. Venkovanka s tim zrazovala deti, aby se vecer nechodili koupat do Sazavy; ze tam prave v noci chodi hovno a ma krvavy zuby. Cesky Sternberk a okoli je udajne mistem vyskytu.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: