Dopis skrzevá to sobotní ráno

Ahoj Jirko,

jsem ráda, že jsme se poznali. Bylo to až nečekané, jak sis ke mě v sobotu ráno přisedl v metru a chválil jsi mi můj růžový klobouk. Stejně tak bylo příjemné, když jsme v hovoru pokračovali, pominu-li fakt, žes mi od začátku tykal, což bytostně nesnáším. Naše téma hovoru – kde se prodávají které klobouky sice lehce protiřečilo tomu, cos měl na hlavě, ale dobrá, žlutá kšiltovka je stejný úlet jako růžový klobouček. Stejně tak bylo neobyčejně příjemné, že jsme hovořili o knihách, lehkém čtivu na odreagování, protože jsem se spíše než konverzovat, chystala číst si tu neobyčejně zajímavou kočičí detektivku. Pominu také fakt, že ses mne zeptal na telefonní číslo a já ti ho nedala, stejně tak jako na jiné spojení, které jsem ti také nedala. Oba jsme to přešli důstojně a s grácií. To, žes mě po té pasoval na ženu, která žije v baráku bez elekriky, vlastní hliněné podlahy a ledničku na kličku, beru jako dobrý žert. Ale dobrá, byl to příjemný pokec.

BYL je ovšem sloveso, které popisuje minulý čas. Rozhovor se stal dosti ostrým po té, co jsem svoji knihu uklidila do baťůžku a tys viděl můj nejen zásnubní, ale i snubní prsten. Tvoje věty se stala sarkastické, až útočné. To, žes málem na schodech utekl bez rozloučení je ovšem dosti neslušné. Měla jsem Tě za většího bouchače a doufala, že tuhle hru dohraješ do konce se stejnou grácií a šarmem, s jakou jsi měl na hlavě tu ohavnou žlutou kšiltovku.

Tak jsem Ti jen chtěla říci – bacha, ne každá rybka se dá ošálit sladkými řečmi i když dobře ví, oč jde a ráda dohraje svoji úlohu až do konce. Bez ohledu na to, co má na hlavě.

S pozdravem
Petulka

PS: Pozdravuj svého kamaráda, který ten den předtím promoval, beresporu na plzeňské univerzitě. (P(r)omiň tento laciný vtip, ale nemohla jsem si ho nechat ujít.

***
Naše Vaše Kancelář pro jistotu dodává poměrně přesnou citaci manžela autorky:
Ode dneška si ji (myšleno manželku) budu hlídat, nikde nebude courat sama bez dozoru, natož aby se v metru vybavovala s cizíma chlapama. Dostane náhubek, vodítko a na krk velkou visačku „Tady je Krakonošovo!“ .A tu hnusnou starorůžově odpornou příšernou hučku jí spálím v kamnech; nikdy jsem ji neměl rád, v podstatě jsem ji nenáviděl (pořád myšleno tu hučku).

Published in: on 15 Říjen 2009 at 22:22  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/10/15/dopis-skrzeva-to-sobotni-rano/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Pro manžela: Klobouk (hučku) nepálit! Spíš si pořiď nějaký širák – stačí fedora se širší krempou – a budeš taky fešák. Kromě toho, že se tě pak Jirkové budou víc bát. 😎


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: