Drůbky (ve městě)

Drůbky – to jsou vpodstatě vnitřnosti drůbeže. Má to pěkný stejný slovní základ, že? Když jsme byli s bráchou malí, viděli jsme aspoň pět krát, jak babička šla škrknout nožem o studnu (broušení nože, pokud někdo nepochopil) a jedna slípka přišla o život. Byla prostě vynesená (nenesla žádná vajíčka) a dobrá byla leda tak na tu polívku. Tak ji bábi podřízla krk. Přiznám se, že nevím, jestli bylo dříve kuchání nebo spaření a škubání, vliv na článek je ovšem pramalý… Když slípku kuchla, tak nám ukázala vaječníky slepice, kde už bylo jen pár takových kuliček – budoucích vajíček, takže to obvykle bylo v pořádku, že ze z ní za chvilku bude polívka. V každé slepici bylo jedno srdíčko, kousek jater a po vyprání žaludek. A krk samozřejmě. Když to mamka všechno i s tou slípkou uvařila, jako děcka jsme něco z těch drůbků dostali – obvykle srdíčko. Někdy jsme nebyli přítomní a pak to všechno nakrájela a dala do polívky. A bylo to výborné.

Na městě a městských masnách se mi líbí to, že drůbky se tu prodávají ve velkém. Je libo kilo srdíček, není problém. Žaludky? Máme, kolik chcete, mladá paní? A tak kupuju od každého tak patnáct dvacet deka (jo, můžete to dát dohromady) a vařím z toho prima drůbkovou polívku. Ještě k tomu přídám kousek křídla a jsem king. Muž si to nemůže nevychválit. Já také ne, protože i když tam toho polovinu nakrájím a polovinu sním natajnačku, je toho pořád dost. Super.

S čím mám ovšem trochu problémy, tedy spíše morální, je ona fáza v masně, kdy já nakoupím za celých třicet korun drůbků, proberu s řezníkem, aby řeč nestála, na co to mám, on na mě hledí sice trochu jako na blázna, ale s obdivem. A než odejde, obsluhuje již tu luxusní dámu za mnou, která těch třicet deka jatýrek kupuje pro svého mileného… kocourka-domacího mazlíčka…

Advertisements
Published in: on 3 Listopad 2009 at 21:28  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/11/03/drubky-ve-meste/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. A co takhle domaci pastiku z kurecich jater. To je teprve neco.

  2. to já si v duchu představuji znuděný výraz jejich miláčka:“zase vařený kuřecí?!“ – většina těch dam stěží rozezná hovězí od vepřového – natož vysoký či nízký roštěnec,natož aby pochopily co je na co vhodné. Těžko jim popsat lahody vznikající ze zcela (s)prostých surovin – nejsou jich hodny 🙂 – m.náš pan řezník, jakmile zaslechne „něco na omáčku,něco na guláš“ – bez uzardění okamžitě předvádí nejdražší denní nabídku. Jednou jsem nevydržela a zeptala se proč?“Za blbost se platí,paní.Ony maso stejně neocení“ V podstatě souhlasím,taktně mlčím,pokud jsem ve frontě za postiženou tvářím se jakože vařit z masa 170/kg je u nás běžné – mám svého pana řezníka ráda má super recepty na „obyčejné“ polévky 🙂


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: