Žaludek na vodě

Upozornění: Nečíst těsně před jídlem nebo těsně po. Obecně pro silné povahy

To, že je v restauracích špína a nepořádek, vím dávno, pořad Ano, šéfe mi to jen potvrdil. Co jsem se přestěhovala do Prahy a začala se stravovat po hospodách a restaucích, podaří se mi tak jednou za měsíc vyhmátnout hospu, kde si dám něco, o čem pak mohu uvažovat ještě následující dva tři dny. Nikdy sice neodhadnu, co to bylo přesně, ale je mi úplně jasné, které restaurační zařízení to bylo.
Ta lepší varianta je, že mám průjem jako mraky, ta horší je, že se mi chce strašně blinkat, ale protože strašně špatně blinkám, tak prostě skoro neblinkám, jen mám nadřené žaludeční stěny a bolí mě pak celé břicho (a tělo) jako blázen.

Na průjem mám pár zlepšováků – nejlépe pomáhá alkohol co nejdříve po požití (infikovaného pokrmu) a pak ještě v průběhu léčby. Jistě, dalo by se to kompenzovat žaludečními kapkami, ale stoprocentně ten fernet vychází laciněji. Pokud nemůžete fernet, doporučuji becherovku (tu zase nemůžu já, ani slivovici, důvod je doufám nasnadě). Takový panák může zachránit bezesnou probděnou noc, ani nevíte jak.
Dobré je žaludek moc nezatěžovat, pokud máte pocit, že vám tam probíhá stěhování národů, doporučuju černý čaj, silnější povahy si mohou uvařit Pu-Er, ten je na trávení obecně velmi dobrý. Rozhodně nedoporučuju jít spát na lečno, jeden rohlík a kousek čokolády se vejde vždycky.
Další den je vhodné cokoliv suchého – pečivo se sýrem, na oběd vývar, rýže, lehké maso, na odpolední svačinku jablko, rozhodně se tím nedá nic zkazit. Další dny jsou pak jasné – do hospody rozhodně už nikdy nejít. V drsnějším případě zavolat na hygienu nebo kam se to teď volá, jestli by to tam nechtěli zkontrolovat.

Když dojde na blinkací variantu, a je to fakt tak špatný, že něco ublinknu, jsem tak nadřená, že bych si šla nejraději lehnout, což také obvykle udělám. Žaludek mám tak namožený, že do něj prostě nic nedostanu a vyspím se z toho, a pak stejný postup jako u lehčí varianty.

Nedávno – ve snaze držet basu, jsem byla se svými novými kolegyněmi v hospě, kde jediné, co bych si chtěla dát, je panák na stojáka. Dala jsem si rybu a málem jsem umřela, zachránila mě kamarádka Andrea, která mi ten večer koupila fernet a nějak jsem to přežila. Jinak se ovšem vedlo kolegyním, které si ten den daly výpečky se zelím a knedlíčkem. Ty, přátelé, prosraly noc, do práce přišly bledě zelené a už jsme do té hospody nikdy NIKDY nešly. Sice trochu draze vykoupené zkušenost, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem držela hubu a krok a ten špatný je kuchař, nikoliv já – nová, která opovrhuje jejich pajzlíkem.

Tedy heslo nakonec – Čistota půl zdraví, čistota v kuchyni – zdraví celé.

Advertisements
Published in: on 17 listopadu 2009 at 22:53  2 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/11/17/zaludek-na-vode/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 2Napsat komentář

  1. Tak Peti, měla bys zveřejňovat jména těch restaurací, ať neděláme stejnou chybu my všichni ostatní. Prostě, Zdendu Pohlreicha na ně, kruciprdel!

  2. Mám naštěstí solidní trávení a ve volbě jídel jsem poměrně konzervativní, takže k podobným potížím dochází zřídkakdy. A pokud, tak to jsou bolesti břicha jak hrom, svíjení, bodání, prostě jako když se všichni čerti žení.

    Co je ale na tom zajímavé, že se mi prakticky nikdy nestalo v neznámé hospodě, kam jsem vkročil poprvé, ale v takové, kam chodím na jídlo (a bez problémů) už léta….


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: