Úvana nákupní

Byli jsme s mužem mým mileným v neděli na nákupech. Zatím ještě nejde hovořit o vánočních nákupech, protože na ty je vždycky času dost (podotýkám, že bylo 6.12.). Zato na Mikuláše už ani čas nebyl. Mikuláše jsem sice měla ráda jako malá, ale teď jako dospělá ho přímo zbožňuju, protože tradičním dárkem v tomto směru jsou punčocháče, které od svého muže dostanu. Obvykle dvoje. Letos je krize, takže jedny. Punčocháče to ovšem nejsou ledajeké, pod tři stovky jsme nikdy nešly. Dobrý na nich je nejen vzorek a materiál, ale také hustota, s jakou jsou tkané, takže v pohodě vydrží dva roky.
Po punčocháčích jsme se věnovali brýlím. Ty nepotřebuju já, ale můj muž. Výběr se podobal mučení spočívající v nasazování brýlí. Hádám, že si jich, zcela bezvýsledně, vyzkoušel asi tak sto.
Pak jsme se přesunuli na okraj města jati ideou, že nákupní cetrum na Budějovické by mohlo být otevřeno. A bylo. A víte, co jsem koupila našim k Vánocům? Super budík se svítícíma hodinama, digitální. Ani tak nejde o ten budík jako o to, že jsou tam čísla, která svítí zeleně. Budík je totiž náhradou za ty staré ruské svítící hodiny, které máte určitě doma taky. (Nebo jste měli.) (Kdo neměl jakoby nebyl). Hodiny doma sice ještě svítí, ale už nejdou. Tedy – jdou, ale divně. Display už toho má dost a tak ukazuje bizardní čísla v bizardním pořadí.
Ještě jsem si stihla koupit novou čepku, můj muž novou taštičku na cokoliv a novou košili a pádili jsme domů. Po večeři jsem se odložila k Vraždám v Midsomeru, ale kdo je vrah jsem se fakticky nedozvěděla, protože jsem v půl deváté vytuhla a to, že jsem se přesunula do postele, si prakticky nepamatuju. Ráno jsem nemohla vstát, a neříkám, že jsme zaspali, ale prostě to bylo hodně pomalé a ospalé ráno. Byla jsem z těch nákupů úplně utahaná. A to vlastně nebyl kompletní vánoční nákup, ten budík byl vlastně mimochodem.
Chápu, že lidé se rozhodnou a jdou během dvou tří dnů pořídít celého Ježíška, se slibem na rtu, že příští rok začnou v červenci, ale myslím, že jsou to plané sliby. Já to mám spíš tak, že to mám vymyšlené a pak to už jen realizuji, tedy ten nákup. I když vím, že Vánoce nejsou o dárcích a nákupech, bylo by cynické přiznávat, že to k tomu nepatří. A byla by to škoda připravit se i o tuto část Vánoc, jakkoliv je to únavné a náročné nejen fyzicky, ale i psychicky. Tak ať vám to jde letos od ruky a dobrý lov.

Reklamy
Published in: on 7 prosince 2009 at 21:41  2 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/12/07/uvana-nakupni/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 2Napsat komentář

  1. Já si taky nejprve rozmyslím, co bych chtěl svým blízkým dát, a pak se vydám to koupit. Letos jsem využil dovolené v listopadu, ze které jsem ukrojil jedno odpoledne a během pěti a půl hodin pobíhání po obchodech v centru Prahy jsem dal dárky dokupy. (Zbývá mi jen jeden člověk, pro kterého je těžké vymyslet co, což se mi dosud nepodařilo.) Byl jsem utahaný, fyzicky i psychicky, ale že bych z toho měl stres, to tedy ne.

    Už léta se snažím působit na mámu, že Vánoce nejsou svátky, při kterých by se měl člověk uhnat. Není nutné udělat generální úklid celého bytu (kterého si stejně nikdo nevšimne), napéct dvanáct druhů cukroví (které se pak dojídá nejméně půl roku) a vůbec jinak vyšilovat. Vánoce jsou svátky klidu a míru a příprava by měla podle toho vypadat. Je to těžký a zdlouhavý přesvědčovací proces, ale už své dílčí výsledky přinesl. 🙂

    Jaké si to člověk udělá, takové to má.

  2. Komentář na úvanu:

    Vane vítr
    nevane sám
    i já vanu
    vanu v koupelně mám.
    Smaltovanú


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: