Vdova (slaměná)

Jsem na týden slaměnnou vdovou. Skoro bych dodala juch. Vánoční svátky se díky nové práci smrskly na povinne dny volna, které jsem zčásti trávila v Praze, vklidu a bezpečí se svým mužem a dost jsme si to užívali, zčásti cestováním k rodičům a zase zpět, protože jsem musela v pondělí do práce.

Slaměná vdova sice evokuje večírky, skleničkami se starými kamarády a kamarádkami, nákupy a sledování romantických filmů, realita je ovšem daleko prozaičtější – makám jak barevná. Tímto si samozřejmě nestěžuju ani náhodou, ale mám toho hodně a tak jsem rozhodla, že se na dva dny ukážu doma a u tchýně a pak alou zpět a zařezávat. Muže jsem zanechala u jeho rodičů a tak zatímco on konečně může každý den do noci pařit na počítači, pít a plkat s kámoši, u čehož já tedy rozhodně být nemusím, já chodím na půl deváté do práce, a když to jde dobře, tak jsem v půl deváté večer doma a večeřím.

Nákupy stíhám jen v obchodech, které mají do desíti do večera. Měla jsem v plánu doma trochu poklidit, ale asi to zůstane na Tři krále nebo tak něco.

I tak vedu příjemný osamělý život proložený takovými divnými příhodami. Například jdu domů, mám v rukou klíče. Přede mnou jde chlap, do toho samého vchodu evidentně a jde jen dva kroky ode mne. Odemče si vchodové dveře a pak je zase pečlivě zavře mně doslova před nosem. Máme fakt pitomý vstupní dveře, k jejich otevírání potřebujete kurz fitness a mazanosti zároveň, takže než jsem to zase otevřela, chlap došel k výtahu. Naprosto nechápu, co tím sledoval, ale větší příklad hulvátství jsem neviděla. Přitom mu bylo evidentně přes 60, tak jsem aspoň řekla, že mi mohl nechat otevřené, ale evidentně jsem mu nestála ani za půl slova. Ještě, že bydlíme v prvním patře a ani náznakem jsem nemusela použít výtahu.

Nebo v úterý ráno – tato krátká historka mě dosti pobavila – nějací chlapi zametali sníh na protější zastávce. Byli dva a přišel k nim třetí a začal shrnovat sníh od zastávky pryč, protože „Tudy chodí lidi, ne, sakra?“ Dobrá úvaha, říkala jsem si, konečně někdo myslí. Ne však na dlouho – evidentě vedoucí této party mu řekl, že mají zametat od zastávky směrem NAHORU a ne dolů. A tak borec s myšlenkami podlehl borci s pokyny a šel shrnovat sníh do míst, kde opravdu nikdo nechodí.

Dneska je Silvestr. Jsem ráda, že nemusím řešit žádné chlebíčky a houstičky a šampáňo, pěkně si v deset zalezu do postele a s tou skvělou knihou od Ivana Krause (o něm bude ještě určitě řeč přečkám toho oslavování imaginárního zlomu času. Tak ať už to dneska budete trávit jakkoliv, pěkně si to užijte.

Advertisements
Published in: on 31 Prosinec 2009 at 09:07  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2009/12/31/vdova-slamena/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: