Byla jsem v Dominikánské republice v roce 2007. Je to malý stát sousedící s Haity, s tím, kde se odehrálo zemětřesení s děsivými následky. Říkat o této zemi, že je rozvinutá nebo snad BOHATŠÍ než právě Haity je dle mého naprosto nesmyslné. V Dom.republice jsou sice hotely a místa vhodná na pobyt cizinců, ale jet osamoceně do hlavního města bych si tedy netroufla ani náhodou. Ve vnitrozemí jsou lidé někdy tak chudí, že když si jdou koupit cukr, tak si vezmou lžičku a koupí si třeba jen dvě lžičky toho cukru, protože na víc nemají peníze. Nevím, jak vypadají jejich obydlí uvnitř, protože jsem prostě z morálního hlediska odmítkla očumovat něčí příbytek. Spíš jsme se zakecely s kámoškou s dětmi, které nám ukazovaly svoje sešity ze školy – jeden sešit představoval dle mého vlastnictví asi dvou až tří různých dětí a jednoduše se ve škole dědil. Děti do školy chodí ve stejnokrojích, které v mnohých případech dostanou od vlády, školní docházka je povinná.
Jedno z výletů bylo „Safari“. Jeli jsme kolem třtinového pole, kde byla taková kovová bouda z vlnitého plechu, něco jako na nářadí nebo tak něco, myslela jsem si. Ukázalo se, že je to příbytek pro lidi z Haity, kteří tam přebývají. Jsou to trpěná komunita, o které nikdo neví, nikdo se o ně nestará a vydělávají asi tak dolar denně právě sběrem cukrové třity. Cukrová třtina vypadá jako hubehná kukuřice a její stonek je po oloupání sladký. Takže ho pořád cucají všechna děcka místo lízátek a bonbónů. Haiťané jsou jednou za týden prohlédnuti lékařem, zda mají všechny ruky a nohy a to je vše. Taková naše ÚKáčka.
Takže jestli Haity postihlo zemětřesení, tak bych osobně řekla, že tam se může posílat peněz kolik chce, stejně to bude málo. Jestli jim ty jejich chatrný baráčky spadly na hlavu, tak je to dosti zásadní neštěstí, a jestli si stěžují, že tam mají málo zahraniční pomoci – tak to chápu. Je to v Karibiku, dopravit tam cokoliv stojí statisíce EUR a je-li krize, není skoro kde brát. Jakkoliv bych chtěla říci, že mě to mrzí, mám pocit, že moje tři stovky poslané na jakékoliv konto, ani ty milióny, které tam nacpe kterákoliv organizace, jim prostě nepomůžou. Je to smutné, ale je to tak.
Můžete psát, že jsem nehumánní, že nemám srdce, ale před tímto faktem se prostě nelze schovat a pokud to tak nezačnou média podávat, budeme se cíti vinni všichni do konce našich dnů…
Přiložila jsem pár fotek…, TY jsou z Dominikánské republiky…
Broučkoviny 
Pravda jen pravda. Loni v září jsem byla v karibiku na ostrově jménem Antigua a mám pocit, že popisujete i tento ostrov. Všichni nás upozorňovali, abychom nezůstávali mimo hlídaný areál po soumraku.
A přitom to jsou tak kráné turistické destinace. Stačilo by aby místní brali turisty dál jako zdroj peněz, ale pro změnu legální cestou. Haiti si hlavně nejdřív musí pomoct sama a pak s tím něco udělají i ostatní. Vždyť jim zdrhla i vláda někam do US. Tak co to je za stát, že i president se tam bojí jít po ulici, ochranka, neochranka.