Babičky a dědečkové

Mám stále ve svých třeceti dvou letech obě babičky. Jedna bydlí s rodiči a druhá bydlí v MB, a k té jsme jezdívali na prázdniny a na chatu. Chatu má na Vranovské přehradě, a když to jde, tak je tam pokud možno pořád. Dlouhověkost babiček ukazuje, že ženy prostě a jednoduše dožívají vyššího věku, což je i statisticky potvrzeno, že ano.

Děda od babičky z MB umřel před šesti lety a vím o něm skoro všechno. Byl vyučený obchodní příručí, pak byl policajt a zabýval se hospodářskou kriminalitou a během války byl v Raichu nasazený na nucených pracech. Asi se tam německy naučil, protože německy mluvil až do konce života. Když se na chatě ocitl nějaký Němčour nebo Rakušák, obvykle ho přivedli za dědou a děda byl rád, že si s někým pokecá. To mám evidentně po něm, trochu ukecaná s cizinci. Děda měl babičku dosti rád a někdy jí vykal, což babička kvitovala s povděkem. Jediné jídlo, které uměl uvařit byly bramborové placky, na které dodám později recept, neboť je hodlám uvařit svému muži. Musím proto zavolat babičce. Ta je ráda pokaždé, když jí volám. Zeptá se mě, jak se mám, jestli se mi líbí v práci a pak už chce končit, protože si myslí, že provolám moc peněz. Recepty si sice moc často netelefonujeme, ale ten poslední – houbová omáčka, ten byl fakt skvělý a babička byla ráda, že to chci uvařit.

Druhá babička, to je trochu horší oříšek. Přece jen, tu jsme měli a mám s bráchou pořád doma a tak nám tedy, upřímně řečeno, není moc vzácná. Obávám se, že můj otec na to má podobný názor. Babička s námi prostě bydlí o té doby, co se naši vzali a tak to, hm, není vždy ideální, bohužel. A lepší už to asi nebude.

Zajímavé je, že o smrti dědy z této strany nevím prakticky nic. Pamatuju si ho z ranného dětství, jak u mě sedí na posteli s kloboukem a to je vše. Pak ještě pohřeb, ale jestli jsem na něm byla nebo ne, to fakt nemám ani šajnu. O dědovi se doma moc nikdy nemluvilo a já vlastně ani nevím, jaké bylo jeho povolání, co dělal za války, prostě nic. Jen, že po něm babička dostává nějaké peníze… No, docela smutné. Přiznám se, že vůbec netuším, zda se na to můžu doma zeptat. Jestli to není nějaké rodinné tabu. A ani nevím, koho bych se na to mělo zeptat. Asi příště zkusím svého otce, tomu je v poslední době hodně věcí jedno, snad by z něho nějaká informace mohla vypadnout…

Naopak můj muž má ještě jednoho dědečka, ale už žádnou babičku. Děda je z otcové strany a můj muž je jeho (dědova) živá kopie před čtyřiceti leti. Ti dva jako by si z oka vypadli a otec jako by mezi ně vůbec nepatřil. Děda už je hluchý, špatně chodí, ale při pohřbu babičky mi jasně nakázal, že mu mám tykat a říkat dědo, takže jsem vlastně získala dědečka na dalších pět let, nebo tak nějak.

Babičku za strany mužové maminky jsem sice nikdy nepoznala, ale zdědila jsem po ní takový malý poklad – dobovou bižuterii. Přinesla mi to tchýně v krabičce, když se mě předtím zeptala, jestli bych o něco takového měla zájem. Brala jsem to všema deseti a získala krabičku šperků, která o babičce mnohé vypovídá. Měla ráda perly a ty nemůžete nosit jen tak k ledasčemu. Taky si ty šperky sama někdy opravovala, evidentně se jich nechtěla zbavit, a protože některé kousky jsou v červené barvě, asi by mi byla dosti sympatická. Rozhodně jsem díky ní získala pár prima vintage kousků, které se dříve nebo později budou hodit, buď na součástky nebo jak celek.

I když nadávam na důchodce, kteří se nechtěji v MHD sednout a říkám si, co sakra dělají v ranní špičce a trochu brzdí provoz, nakonec (nebo nejdřív) si řeknu, že přece jen jsem to něčí dědečkové a babičky, a že bych taky nechtěla, aby jim nějaká mladá znepříjemňovala život…

Tož asi tak. Sláva dědečkům a babičkám a mějme je rádi.

Reklamy
Published in: on 23 ledna 2010 at 12:02  5 komentářů  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/01/23/babicky-a-dedeckove/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentářů 5Napsat komentář

  1. Móóc pěkné povídání, díky za ně. Kdysi jsem napsala úvahu o vztahu vnuků a prarodičů a jak jsou prarodiče potřební pro život vnuků. Ale Ty jsi to napsala mnohem líp.

  2. Ještě přidej k těm plackám i recept na houbovku. Ty babiččiny recepty jsou nej. Vánoční cukroví peču podle maminky mé sousedky ještě ze Zlína a úspěch je vždy zaručen.

    • Recepty dodam tento tyden, at je pripadne nejaky napad na vikendove vareni :- )

  3. Houbovku smetanovou, bez masa, s houskovým knedlíkem nebo trošku kyselejší s bramborama a nebo hnědou s masem? Mám recepisy po jihočeské prababičce, sahají do devatenáctého století.
    Peťulko, moc pěkné povídání. Asi jsem dneska potřebovala přesně tohle číst. Dík.

    • Houbovka s kořením vařená, obsahující různé houby :-), s houskovym knedlíkem, nekyselá, je spíše světlá. Babička bude mít radost, že je o její recept zájem. p


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: