Stěhování II

Když jsem před rokem psala článek o tom, že jsme stěhovali moji kamarádku Báru, smála se tomu ještě dlouho po tom, co stěhování bylo dokončeno a smála se tomu i nedávno proto, že se stěhovala znovu, tentokráte naposledy. Tedy doufejme, že naposledy. Z malého dva plus ká ká se stěhovali do domku ještě v Praze, můžeme-li o jakési díře za Prahou, která k ní byla beztak násilně připojena, hovořit.
Lepší vyhořet než se stěhovat, to vědí všichni, kdo to podnikli byť jen jednou. Bára, která od svého poslední stěhování rozšířila počet své skupiny o jednoho třítýdenního Šimona, to brala statečně a snažila se mít o trochu míň věcí než minule.
Stěhování trochu připomínalo film Kulový blesk, neboť po nich se měli za týden nastěhovat noví nájemníci a naopak domek dostal nový kabát a původní obyvatelky byly, doufejme, nadobro vystěhovány.
Musím říci, že akce proběhla poměrně rychle a organizovaně. Hned po příjezdu do bytu jsem byla prakticky hned evakuována na nové místo pobytu, zatímco můj muž byl ponechán coby pracovní manuální mužská síla.
Mým úkolem byla kuchyň – vybalit, uspořádat, vymyslet a rozdělit. Jo, se řekne – uspořádej, když je k dispozici jen polovina poliček, to se řekne, logicky, když samotné rozhložení skříněk je tak nelogické, že to až bolí a to mi navíc bylo sděleno, že se jedná o dočasné řešení, a že za měsíc bude kuchyň nová. A co víc – chyběla potravinová skříň (naprosto chápu, že nejde zařídit vše a včas) a tak některé krabice hold zůstaly nerozbaleny.
V mezičase čekání na další přísun krabic jsem se zabývala vybalováním hraček, neb kamarádka kromě malého Šimona vlastní ještě dvouletého Tonýna, který se mezi těmi všemi krabicemi a věcmi proháněl celou dobu jako o život a vypadalo to, že ho jen tak něco nemůže rozhodit a už vůbec ne to, že nebude spát po obědě. Tahal kačera berušku, dělal hasiče, hrál na schovku v krabici a vůbec jasně dával najevo, že tohle místo je pro něj víc jak stavěné.
Aby taky ne, když tatínek stavěl a boural jako blázen a málem na staveništi vypustil duši.
Asi v pět hodin bylo hotovo. Tedy – převezeno a tak ze 40% uklizeno do skříní a poliček. Na stěhování nás bylo asi tak osm, počet se měnil od hodiny a denní doby, ale myslím, že se to zvládlo dobře. Děti byly něžně utahány, my ostatní jsme tušili, že to je teprve začátek a loučili jsme se s vědomím, že se tu při nějakém tom jiném melouchu ještě někdy beztak potkáme, známe pána domu…

Published in: on 21 Únor 2010 at 21:35  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/02/21/stehovani-ii/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Pétě a Martinovi (a všem, co s námi absolvovali obě stěhování) jsme opravdu vděční. Každým stěhováním se z nich stávají opravdoví profíci. Doufám, že jejich služeb už nebudeme muset využít, alespoň těch stěhovacích a nejspíš si nedovolím požádat ani o jiné. :o)
    Mimochodem díky Pétě máme i nové wc prkýnko, slíbenou skříňku do koupelny, a potravinovou skříň, která byla původně skříní na šanony. Krásně se vešla vedle lednice. Péťo moc díky za vše! Máte to s Martinem u nás kdykoli k výběru.

    • Eště budou ty závěsy a záclony :- )
      Ostatně od toho jsou kámoši, aby se žádali i když už se zdá, že byli požádání stokrát :- )


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: