Ťukanec

Nabourat auto není žádná prdel, potvrdí každý, komu se to stalo. A že se to stane pěkně rychle, to potvrdí asi taky každý, komu se to stalo… Nabořit cizí půjčené auto od kámošů, to je celoživotní průser, který se jako bílá jizva potáhne roky a roky.

A přesně tohle se nám stalo. Asi tak vteřina a narazili jsme do cizího podnikového auta půjčeným autem a na průser bylo zaděláno. Bye bye sladké Bali, Český ráj je také pěkné místo…

Děsně nerada bych, aby někdo v poznámkách vytahoval, že ženy a auta se nepůjčují…

Na druhou stranu jsem ráda, že se nikomu nic nestalo, žádný pitomý chodec neumřel, my jsme to přežili, oni (majitelé i posádka vozu, do kterého jsme narazili) to přežili a ten zbytek – to je mezi námi – hromada plastu, kovu a něco, co se dá poměrně dobře opravit. Nebo vyměnit. Což o rozšmelcovaném mozku nebo rozdrcené ruce nelze říci.

A proto hlavu vzhůru a jestli jste se někdy někdo ocitl v podobné šlamastyce, tak – JSEM S VÁMI, buďte se mnou…

Advertisements
Published in: on 3 Březen 2010 at 12:51  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/03/03/tukanec/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. nabourat (půjčeného) veterána, nebo rolls-royce – to je fakt průser.
    ale nabourat nějakou moderní křapku, která je beztak pojištěná, když se nikomu nic vážného nestane – to je škoda jen bodů za řidičák.
    zdraví strejda jezevec, za sebou více než milion kilometrů, s jednou bouračkou (při vyjíždění z parkoviště).
    proto se dnes dělají auta, která jsou konstruovaná tak, aby (sebezničením) absorbovaly co nejvíce kinetcké energie při nárazu – a proto si platíme čím dál dražší pojištění.

  2. Když to jsou jen plechy, je to sranda. Můj drahý mi neustále podsouval, že není horšího řidiče, než vlastní žena, zde tedy JÁ, protože ty ťukance a škrábance a prohlubně se samy neudělaj a zrcátka a puklice taky samy neodpadávají… Pak přišel k opečovávanému rodinnému čtyřkolovému skvostu nevěřil vlastním očím. Všechna pravá přední světla pryč, blatník podivného tvaru, zrcátko se houpalo na drátech k vyhřívání sklíčka…. a nikde nikdo, ani lístek za stěračem, zelená čmouha na stříbrném laku.
    Stále jsem v jeho očích nejhorším řidičem pod sluncem, ale škrábance, drápance, boulence…. asi registruje, ale mlčí.
    Sama jsem bourala dvakrát. Ale to už je tak dlouho, že se i režim stačil změnil. Poprvé to byl blatník o v trávě přehlédnutý patník, po druhé jsem sjela ve smyku bez následků do pole, tak to se nepočítá. Jinak všechno jsou úrazy z městských parkovišť, když jsem byla dáááááleko od volantu.
    „Béčko“ mám od osumdesátýho druhýho. Letí to.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: