Hory Římská jedna

Nejsem horský typ. S prstem v zadku bych zaprodala veškeré hory, které lemují naši republiku, za dva kilometry mořského pobřeží jakéhokoliv jižního moře. Představa zimní dovolené na horách mě dostává do kolen. Když mi v práci oznámili, že třetí týden v březnu se jede na víkend na hory, šla jsem do mdlob. Trochu mě osvěžil fakt, že se jede už v pátek (a tím pádem se nemusí v pátek do práce) a dále skutečnost, že je možné si s sebou vzít rodinné příslušníky. Snad jen třešničkou na dortu byl fakt, že jsme se měli dopravit po vlastní ose a byla nám přidělena osádka vozu pod navigací nejvíce oblíbené kolegyně z práce. Můj život se stal opravdu báječný.

Krkonoše. Co víc si přát? Špindlerův Mlýn, samozřejmě. A přesně tam jsme mířili. Cesta sama o sobě byla opravdu luxusní záležitost. Po nepříjemném zakončení víkendu u kamarádky ze Semil jsme byli oba ukrutně šťastní, že nemusíme řídit/navigovat. Paráda. A když nám bylo oznámeno, že budeme vyzvednuti hned u domu, trochu jsem si blahem cvrkla do kalhotek. Cestu jsme proložili příjemným obědem v hospodě U Ježků.

Dorazili jsme celí, v pořádku a stejně klidně proběhlo i ubytování a pracovní schůze plná tleskání, předávání ocenění, hodnocení plánů a představování koncepcí (antikoncepce se zřejmě bude představovat příště) a já nevím čeho všeho ještě. Po večeři byl otevřený bar a účet a tak nezbývalo než se bavit nebo se o to alespoň maximálně snažit, pokud na vás vyšel ne zrovna nejlepší pár večera. (Se prostě stane, není posvícení každý den.)

Sobota, to už byl jiný den –měli jsme volno a každý si ho mohl pěkně trávit po svém. Bo jsem nebyla jediná, kdo hory zrovna nemusí, vymysleli jsme skvělý protilyzařský plán. S kolegyní a jejím přítelem, já a můj muž dojdeme k lanovce, zde nastoupíme, dojedeme na vrchol, zde uděláme několik sněžných andělíčků a opět sjedeme domů a vrátíme se do základního tábora na oběd, odpoledne rozchod dle vlastního zaměstnání, sraz na večeři.
Jak řekli, tak udělali. Našli jsme lanovku na Medvědí, jako jediný nastoupili BEZ lyží a vyjeli. Ve větě rozvité…jako jediní BEZ lyží… je BEZ psáno velkým proto, že jsem si připadala jako neozbrojený voják v četě po zuby ozbrojených mariňáků, kteří přesně vědí kde mají stát, co mají dělat, kam mají zařadit a podobně. Řeknu to bez obalu – fakt mi bilo srdce jako blázen a adrenalin se mi pumpoval do těla přímo závratnou rychlostí. Nasednutí na sedačku lanovky pak bylo fakt vyvrcholením, a když jsem viděla přítele mojí kolegyně – nejen mým.
Kromě sněžných andělů jsme si dali ještě čaj s rumem, protože nahoře foukalo, mrzlo, sněžilo a vůbec padala h*a s hákama a tak máme děsně zasněžené tmavé fotky a usoudili jsme, že jeden čaj nemůže nic pokazit.

Návrat byl sice míň adrenalinový, zato ti, co jeli nahoru, měli ten den jedinečnou příležitost spatřit někoho, kdo jede dolů (lanovkou). Dle mého se to tu letos ještě nestalo. Dokonce došlo na nesmělé mávání a zdravení. Jsem si jistá, že si nás provozovatelé vleku fotili, a když jsme vyšli z brány pro výstup dole na úpatí hory a jásali (adrenalin je fakt boží hormon), viděli jsme desítky zmatených pohledů čekajících lyžařů, kteří v životě neviděli z toho místa někoho vystupovat, natož jásat.

Nakonec – jsou ty hory krásné a dá se to přežít, máte-li s kým…

Reklamy
Published in: on 25 března 2010 at 08:50  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/03/25/hory-rimska-jedna/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. 😀 Dusím tu za pracovním stolem smích až hanba.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: