Když učím

Ano, ještě pořád učím češtinu. K prvnímu studentovi Henrymu mi přibyl ještě jeden – Pete. Abych řekla pravdu – přišla jsem k němu jako slepá k houslím, ale jsou nabídky (a poptávky), které nelze odmítnout, a tak jsem to vzala jako výzvu a šla do toho.

Pěkné je, že jak jsou borci jen dva, a každého učím samostatně, tak to přínáší zajímavá úskalí a srovnání. Co se týka úskalí, ty si nechám na jindy, co se týká srovnání – o to se podělím níže, protože mě děsně baví.

Když mám naplánovanou hodinu s Henrym, tak to je jako když jdou dva getlemani na golf. Smluví si místo, dojedou tam svým oblíbeným Bentley, podají si ruce před zápasem a jdou hrát. Zásadní je, že hrají spolu. Jsou k sobě neobyčejně zdvořilí, ohleduplní, dávají si navzájem přednost a jen lehce opravují sobě navzájem své chyby… (nepleť si, please moustard and moustache) (slovo růžový prosím nepiš rougovee), a vůbec se jedná o společnou hru, kterou si oba hráči užijí až do vyčerpání všech možností, jamek a schopnosti se soustředit. Vzájemné naplnění po hře se sdělováno ještě dlouho po jejím skončení.

Když mám hodinu s Petem, obléknu si drátěnou kroužkovanou košili, nasadím brnění, sklopím hledí helmice a vyrazím. S takovým tím bocem v ruce. PROTI mně jede Pete. Je to Welšan, takže má zřejmě jen kus nějakého hadru, v ruce dláto (bo je kamenosochař) a pere to do mě hlava nehlava. Po střetu dojedeme každý na svůj konec kolbiště a vyrážíme znovu. Samozřejmě zde nechybějící slovní útoky a osočování KDO má co ve svém jazyce těžší. Vzájemné výčitky mnohdy ovládnou část vyučovací hodiny a předhazujeme si výslovnost (slova jako čtyři, lžička, proč říkáté tuška a píšete tužka? A co vy – píšete ocean, čtete oušn? To je fér?) Zatímco na „hodině golfu“ jsou gramatická pravidla přijímána jako fakt, zde musím se zvednutým hledím vysvětlovat každičký jev. O vysvětlení skloňování jsem byla vyloženě požádána. Je to prostě boj. Ztráty sice nejsou, ale vyčerpání značné. Na obou stranách. Přesto neumdléváme a snažíme se dosáhnout každý svého vlastního cíle…

Každopádně teď čtu Čeština pro střední školy nebo Chystáme se k maturitě z českého jazyka – část Mluvnice. Také čtu Pravidla českého pravopisu. Dále se dost často vyskytuju v oddělení dětském, kde se snažím ulovit nějakou dětskou knížku, abychom si mohli v obou hodinách procvičit čtení a Co vidíš na obrázku. Ne, zatím jsem na žádnou rozumné učebnici češtiny pro cizince nenarazila, Henry minule s úsměvem poznamenal, že se domnívá, že zřejmě jednou jednu napíšu, že si je tím poměrně jistý. Doufám, že důvěru ve mě vložené nezklamu :- ).

Když už nic, pěkně tato výuka rozšiřujem moje i jejich obzory a nutí nás přemýšlet nad jinými, mnohdy až nečekaným (jazykovými) jevy a milovat svůj vlastní jazyk v jeho jednoduchosti (angličtina) a květnatosti (čeština).

Advertisements
Published in: on 9 Duben 2010 at 07:33  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/04/09/kdyz-ucim/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Moc pěkné vypodobnění obou žáků, úplně jsem je před sebou viděla.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: