Hrůza

Smrt všem řidičům. Umřete. Umřete. Nenávidím vás. Děs. Proč jezdíte jako hovada a jediné, co chcete, je, do nás naprat? Proč? Umřu. My v tom autě prostě a jednoduše umřeme. Někdo do nás našije. My to do někoho našijeme. Neubrzdíme to. Hrůza. Umřeme. Jsem paranoidní. ANO. Jsem.

Jeli jsem v tom ořezávátku půjčeného od Andrei (obecně nazývaný Ferda) a já se modlila, abychom to přežili. Nedělalo mi to dobře. Bylo mi fyzicky špatně. Měla jsem asi stokrát zástavu srdce. Žaludeční šťávy pracovaly v celém těle. Přála jsem si jedině vystoupit, nasednou do MDH a tempem čtyřiceti kilometrů za hodinu do toho Berouna dojet. Nedívat se před sebe. Umřít. Bylo mi to jedno, ale HLAVNĚ ať už jsme z toho centra (posranýho) pryč. Každý namachrovaný debil v A6 si myslí, že je king a silnice patří jemu a jezdí jako hovado. Cestou do nás záměrně málem napálilo auto. Prostě nějaký kokot se proti nám rozjel na plný plyn, a kdybychom my na plný plyn neodjeli, tak bychom byli mrtví. Nechci umřít. Když jsme po čtyřiceti minutách jízdy vystupovali v Berouně, byla jsem fyzicky úplně hotová. Psychicky jsem patřila úplně někam jinam. Hrůza.

A to jen proto, že jsme prostě nedávno v desetikilometrové rychlosti ťukli do auta před náma a já to mám pořád před očima. Bála jsem se jako nikdy. Jsem oběť. Vůbec nevím, jak to rozdýchám. MUSÍM. Děsím se sama sebe. Taková blbost a toto se mi stane. Zrovna mně. Sakra.

Samozřejmě nejhorší a nejlepší na celé věci je, že můj muž se mnou jezdí jako se svatým obrázkem. Jak to nejlíp jde. Už by se mu to nikdy nestalo, dává pozor jako sviňa a já? Jsem hysterka v autě, která strachy ani nemluví, mačká plyn na místě spolujezdce (zcela zbytečně) a modlí se, abychom tam už byli. Já – a hysterka. Hrůza.

Za měsíc máme jet do Českého ráje, s takovou tam nikdy nedojedeme. Co mám dělat?

Advertisements
Published in: on 10 května 2010 at 08:07  5 komentářů  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/05/10/hruza/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentářů 5Napsat komentář

  1. Petro cau, to je vcelku jednoduche co delat – sednout si za volant a ridit a ridit a ridit.
    Nebo nechat ridit nekoho jineho a pred jizdou se posilnit 🙂

  2. Vyjezdit to. Řídit, řídit, řídit. Strávit moře času za volantem.
    Vloni jsem jela plně naložená po D1. Celkem jsem svištěla, někde u Humpolce jsem chtěla předjet kamion, to samé napadlo o i řidiče škodověnky. Kamion jel devadesátkou, škodověnka jej dvaadevadesátkou předjížděla. Musela jsem brzdit. Na mě se přilepila nadupaná audina. A blikala a troubila a byla vzteklá. Škodověnku přes škatuli mojí dodávky neviděla. Když konečně udýchaná skoroveteránka dokončila bezmála sebevražednou misi, prošlápla jsem plyn a předjela ji taky. Audina mne předjela a řidič dupnul na brzdy. Lehoulinké autíčko stálo na fleku. Brzdila jsem i očima, zadek audiny se blížil. Když už to bylo nárazník na nárazníku, tak řidič dupl na plyn a byl pryč. Přiznám se. Jsem hnusná. Tuze moc jsem si přála vidět onu audinu i s jejím řidičem rozmázlou ve škarpě. Šlak myokardu, co se o mne pokoušel jsem rozdejchávala ještě na kroměřížský dálnici. Ostravskou značku ten hajzlík měl.

    • dvě nezávazné rady z pohledu milon+ naježděných kilometrů:
      1) když se na vás někdo takhle lepí, přibrzděte, uhněte a nechte ho předjet. bo takové debily je lepší mít před sebou pod dozorem, než dva milimetry za zadkem.
      2) kupte si bezpečné dvoutunové auto. možná budete nějakou dobu hůř bydlet nebo jezdit na levnější dovolené, ale když vám nějaký blbeček v audině hodí kotvu, nebrzdíte s srazíte ho ze silnice, a koupíte si nový auto.

      což částečně platí i pro petuli: to trénování (psychiatrie tomu říká „expozice“ a léčí se tím všechny fobie 🙂 praktikujte v bezpečném autě. pokud se na vás převrátí kamion nebo přehlídnete vlak, je to asi jedno – ale proč byste se měla bát audiny, když se může bát ona vás.

  3. Jsou dvě možnosti. Naprat se čokoládou. Pozitivem je výborná chuť, budete mít co dělat sama se sebou a tou čokoládou, obsahuje tolik cukru, že budete příliš šťastná na přemýšlení. Negativum je, že nemusí zabrat o vhodnosti takové potravy raději nemluvit. Druhá možnost je noční přejezd, kdy se před spaním napumpujete práškama a poté vás jenom jako balík převezou.
    Jakou dát normální radu nevím. Možná doprava po vlastní ose vlakem.

  4. Ano, nechte auto doma a jeďte vlakem či autobusem. Je to prokazatelně mnohem bezpečnější, odpadá Vám dost starostí (zůstává jen nalezení vhodného spojení a v případě ČD výhodného jízdného). Osobní auto dnes může řídit každý bez ohledu na duševní stav, a podle toho to na silnicích vypadá. Tomu neodpomohou miliony nazdařbůh projetých kilometrů, natož tisíce zbůhdarma propálených litrů benzínu, dokonce ani širší silnice. To je prostě fakt. Bohužel železniční dopravní služby u nás ještě neodpovídají současným potřebám a cena bývá přemrštěná ve srovnání s jinými druhy dopravy (zahrnuje vyšší podíl nákladů a monopolní dopravce domu nepomáhá), ale za život a zdraví to stojí. Z jízdy autem mám podobné pocity :). Přeji hezký den.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: