Města jsou v ráji také

Nejen chozením lze relaxovat, je tu také město, které se jen tak mezi skály neschová (pokud se tedy nejedná o skalní město). A tak jsme středu zvolili variatu Zpátky do města a navštívili Železný Brod a Lomnici nad Popelkou.

Železný Brod je nedaleko Turnova, cesta tam vede lesy a zadem jsme tam byli za chvilku. Zaparkovali jsme u tak starého baráku, že vypadal, že spadne, ale nakonec vydržel.
Toto město „obsahuje“ několik zajímavostí, které jsme se rozhodli navštívit. Je to především muzeum skla na náměstí, které je zaintegrováno v původním dřevěném domě, který je obestaven novodobou zástavbou. Vypadá to podivně, ale co je asi tak vše, co se s tím dá dělat. V muzeu jsme byli sami, prohlédli si sklářkou usedlost, početli o tom, co se jak podomácku vyráběla ze skla, podívali se kufry obchodních cestujících s bižutérií a co více, shlédli i soudobou tvorbu -xxx – obrovské skleněné plastiky, které byste si do obýváku rozhodně nedali. Po té jsme navštívili sklářskou školu, kde jsme po drobném pátrání sehnali paní, která prodávala ve školním obchodě, a zde si překvapivě zakoupili čtyři docela zajímavé skleničky. Pak jsme si prohlédli výrobky žáků, které byly opravdu pěkné a mnohé bychom si naopak do obýváku dali (kdyby byly věci na prodej).

Po škole jsme prošli trasu Trávníky, stezku, která představuje soubor dřevěných domů zachovalých do dnešních dnů. Velmi zajímavá místa, sem tam s popisky a výtažky z kronik a zajímavosti o domech. Lidi už byli na očumování zvyklí, tak to brali docela s klidem. Po prohlídce jsme šli na oběd, a pak jsme si dali ještě Běliště, velký dřevený dům, ve kterém se skrývala expozici předmětů z denního života venkova osmnáctého a devatenáctého století. Byla jsem tam úplně sama. Muž zůstal dole a jistil mě zezadu.

Po té jsme jeli do Lomnice nad Popelkou, kde jsme si chtěli prohlédnout zámek. Pravda, zámek jsme objevili, ale pod lešením, takže z toho nebylo nic. Kromě toho město nabízelo ještě muzeum, kam jsem šla prozkoumat výrobu tamních sucharů, soubor malovaných truhel a starých betlémů. V muzeu jsem byla opět sama. Velmi vtipné…

Zcela unaveni jsme dojeli zpět do Turnova a v tom vedru, které venku panovalo, jsme šli do sauny. Samozřejmě jsme tam byli sami, ačkoliv to bylo veřejné sanování. Dost luxusní sauna s dlouhými lavicemi na ležení, bazének a odpočívárna s prima poležením. Myslím, že za osmdesát korun na hodinu a půl na hlavu to bylo opravdové maximum, co jsme si mohli přát.
Na závěr dne ve městě jsme si jeli dát pizzu a za lehkého hřmění a krápání jsme dojeli do penziónu. Byli jsme vítání slovy: „A, naši pražáci jsou už tady a cože jste o sobě nedali celý den vědět, jsme se o vás báli…“ Prostě milí páni domácí.

(Fotky s odpovídajícími komentáři mého muže mileného budou bezesporu následovat.)

Advertisements
Published in: on 27 června 2010 at 20:01  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/06/27/mesta-jsou-v-raji-take/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: