Běžím

…sakra, sakra, sakra. Já už zase běžím. Už zase! Normální lidé do divadla chodí, já do něj běžím. Minule jsem běžela do Bránického divadla, protože tramvaje stály a já v střevíčcích na podpatku běžela jsem jako o závod, abych stihla začátek představení.

…sakra… teď běžím pro jistotu v lepších odpružených lodičkách na podpatku do divadla v Celetné, protože jsem se, sakra, spletla. Běžím jako blázen. V sukni po kolena, s taškou v ruce. Sakra. Spletla jsem si místo. Maje v hlavě divadlo v Celetné, čekala jsem u divadla Švandova. Nečekala jsem tam, pravda, dlouho. Přišla jsem tam, nikde nikdo ani žádní lidi, ani kámoši, na ceduli napsáno, že hrajou Hello, Dolly, takže Rozmarné léto se hraje evidentně někde jinde. Sakra. Ale kde? V Celetné. Krve by se ve mně nedořezal. Aniž bych nějak zásadně přemýšlela nad nejkratší cestou, vydala jsem se nejbližším mostem přes řeku do divadla. Tramvaje nejely. Sakra. Proč? Protože se na Střeleckém ostrově konal koncert Gorana Gavriloviče nebo jak se ten chlap jmenuje a všude kolem mě proudily davy lidí. Ale PROTI MNĚ. Připadala jsem si jak v románu Proti všem. Já jediná jsem, sakra, běžela jako o závod vprotisměru. Ovšem na těch lodičkách.

….sakra… shodila jsem nějaké krabice pánům v okolí pasáže Metra. Tímto se jim omlouvám. Představení začínalo v 19:30, já jsem svůj omyl zjistila v 19:15. Ze Švandova divadla do divadla v Celetné je to, bratru, tři kiláky, možná míň, nicméně o tři čtvrtě na osm, jsem sakra, sakra, sakra, doběhla bez dechu do divadla, vyběhla schody a tam, na zápraží, vidouce mě sličná dáma, šla mi naproti s dotazem, zda jsem tak kamarádka. Nemohla jsem ani mluvit, tak jsem přikývla. Byla jsem uvedena a usazena někam na kraj…

…uff. Dýchala jsem jako Husain Bolt a snažila se vypnout oba mobily, být úplně nenápadná, tichá a jako bych tam seděla od začátku. Představení bylo výborné. O přestávce jsem se shledala se svými přáteli, dali jsme si po skleničce domácí kořalky, povykládala jsem jim celou story a druhou část představení jsme již shlédli společně z druhé řady uprostřed.

Divadelní kus Rozmarné léto vám velmi doporučuji. Je tam bazén, opravdové chození po laně, ohně, o přestávce se občerstvení podává přímo na jevišti v jevištní hospodě, pan hostinský hraje znamenitě svoji roli hostinského i o přestávce, takže máte některé kusy jen pro sebe, v nabídce jsou párky i utopenci a bazén není pouhá dekorace, ale opravdová součást představení, jak ji znáte z TV :- ).

Tak kdybyste v létě chtěli do divadla a zdálo se, že jsou všude divadelní prázdniny, tak tady nejsou a jsou zároveň.

Published in: on 30 Červenec 2010 at 12:58  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/07/30/bezim/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: