V Německu

Byla jsem v Německu na služební cestě. Tři dny, tři noci. Bydleli jsme na předměstí Mnichova, a i když většina dne se odehrávala v budově německého partnera, přece jen jsme se ven někdy dostali.
Musím říci, že ač jsem nic nečekala, přece jen pracovní cesta je pracovní cesta, byla jsem příjemně překvapena prakticky vším. Hotel, co nám kolezi vybrali, byl v takovém pololidovém stylu a dámy nosily kroje od rána do večera, a při pohledu na ně bych řekla – i rády. Anglicky uměl prakticky kdokoliv, takže žádná komunikační bariéra nebyla. Obchod jsme navštívili jen jeden, pekařství, zato to byl výborný a chutný zážitek na celý den.
Protože jsem měla jeden večer čas, šla jsem se projít do parku a „po dědině“. Jasně. Všude uklizeno jako u nás na Dušičky, v parku krásně a svěže, byl lehce protnut venkovními uměleckými díly, která tam příjemně zapadala a nerušila. Obchody už byly tou dobou zavřené, ale ty výlohy – prostě byly krásné.
Ten samý večer nás pak vzali na večeři do takové typické bavorské hospody, kde to nejlehčí jídlo byl asi 300g pečený pstruh, kterého jsem si tedy dala. I přes to, že pórkovou polévku normálně nejím, tak jsem si ji, blbec, omylem objednala a byla výborná. Obsluha velmi nevtíravá a černé pivo výborné.
Co mě dost bavilo na pracovní stránce byl fakt, že ač jsem si vědoma, že pro Němce budeme vždy Východní Evropa, rozhodně na nás takto nebylo pohlíženo (už jen díky faktu, že nás regionálně přeřadili k nim) a jednali s námi na dosti profi úrovni, jakkoliv to nikde neměli napsané a mohli se na to vykašlat. Srovnám-li to třeba s Frantíky, je to prakticky nesrovnatelné. (Kancelář dodává: Celá redakce naší kanceláře se shoduje, že žabožrouty nemáme rádi a že pokud autorka webu pojede na slibovaný výlet do Provence – nebo jak se to sakra píše – tak že to budeme hrdě bojkotovat a na každého zaprděného fracouzského pantátu budeme hovořit pouze a výhradně ryzí češtinou. Tak!)
Pravda, malovaná žudra, bavorská dechovka a padací kroje asi nikdy nebudou mojí doménou, ale rozhodně to za nápad na pobyt stojí, protože jídlo bylo po všech stránkách výborné, všude čisto, nikdo mi vyloženě nelezl do zadku, ale služby na profi úrovni, musím říci, že to na mě fakt udělalo dojem.
A to nemyslím, že bych byla nějaký pecivál, který od revoluce nebyl v zahraničí, zejména v tom na západ o nás. Přiznávám, že se na tuto úroveň dostaneme my, budu asi o pár let starší, ale doufám, že se toho dožiju.
(Kancelář už jen suše konstatuje: Pokud pan manžel opráší své chatrné zbytky německé mluvy, bude to dozajista vydařený výlet, neboť snadno zapadne mezi všechny ty árijské typy. Už teď ho turci, taliáni a portugaláci považují za germána. A on se za to v podstatě ani nestydí.)

Advertisements
Published in: on 17 Září 2010 at 14:21  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/09/17/v-nemecku/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: