V bance jako doma

Musela jsem do banky. Teda do Spořitelny. Měla jsem tam novou kartu a chtěla jsem zrušit kde jakou službu, abych neměla ve výpise těch dvacet řádků poplatků. Šla jsem tam s dosti velkou časovou rezervou, ale stejně to bylo na houby.
Típla jsem si číslo, přede mnou 11 zákazníků a informace o tom, že mi šetří čas běžela na obrovské obrazovce nad čekajícími lidmi. Čekala jsem půl hodiny, takže moje rozohlení, že je nenávidím a zruším účet přerostlo v jediné – v prosbu, abych se už, proboha, dostala na řadu.
Když už jsem konečně na řadu došla, byla jsem přidělena do chlívku k paní, jejíž styl oblékání a absence make-up mě unášel do dob dávno minulých. Sice byla příjemná, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že je na sociální podpoře.
Během chvilky jsme zjistily, že kartu sice mám k vyzvednutí, ale někde úplně jinde. Jsem evidentně neudržela, že mám účet jinde. Prima. Takže někam jinam stejně budu muset jít. Nechala jsem si vygenerovat bezpečnostní kód na internetové bankovnictví, zrušila jsem papírové výpisy a zavedla elektronické. Po deseti minutách jsem byla vyřízená a šla. Pravda je, že většinu času jsem prostě čekala, až paní něco napíše do počítače, nebo až dojde k tiskárně pro papíry. Paráda, elektronický věk jako když vyšije.
Doma jsem se druhý den (sobota) chystala, že provedu těch pět čekajících plateb, které jsem pořád odkládala, neboť po telefonu jsem je už prostě provádět nechtěla. Tak zadám heslo, zase, zase, všechno špatně. Tak odblokovat přes telefon. Prima. Povedlo se. Zadám první příkaz, chci platbu autorizovat přes sms, ale cha-cha-cha – nemám uvedenou do provozu autorizaci přes sms. Zase volám na nějakou help-line a paní mi přeochotně sdělí, že to mi můžou aktivovat JEN na pobočce.
Obavám se, že v tu chvíli jsem už na tu zcela nevinnou paní do telefonu řvala. Už jsem prostě nemohla…
Tak jsem v pondělí zavolala na nějakou Ombudsman-zákaznickou linku, řekla, co si o celé té jejich šaškárně myslím – hovořila se mnou živá paní, a řekla, že to chápe. Já jsem ji řekla, že to nechápu a zavěsila a šla na tu správnou pobočku, vyzvedla si kartu (bez čekání, bo tam fakt nikdo nebyl), nechala jsem si aktivovat potvrzovací sms službu a po odpovědi, že výpis z účtu na pobočce stojí 35 CZK jsem málem spadla ze stoličky. (Potřebovala jsem to pro vyúčtování služební cesty.)
Celé to trvalo deset minut. Paní se mi v závěru snažila nabídnout spoření nebo připojištění. Nebyla milá a já taky ne. Zřejmě jsme ani jedna neměly důvod. Peklo. Takhle si služby banky prostě nepředstavuji. Otázka je, zda to je někde lepší. Nevím.

Advertisements
Published in: on 4 října 2010 at 11:28  2 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/10/04/v-bance-jako-doma/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 2Napsat komentář

  1. Milá pani. Já Vás sice plně chápu, nicméně jsem schopen Vám vyyjádřit pouze účast. Jestli je to někde lepší, to opravdu nevím. To by museli být lidé v některé bance jiní. Žeby někde vybrali jen ty dobré? Nevěřím tomu.

  2. Neboj, neztrácej naději, zažil jsem mnohem lepší banky, třeba příště budeš mít víc štěstí. Já se teď taky těším na příště, protože tady v Anglii je to zřejmě všude na prd.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: