Cesty

Babička se do LDNky dostala prakticky nevinně. Nejdřív byla v nemocnici, protože omdlela, když šla do knihovny a pak ji z nemocnice převezli tam, aniž by s ní něco někdo nějak dvakrát diskutoval. Prostě ji tam šoupli s tím, že se nedokáže sama o sebe postarat a hotovo. Pravda, babičce je 87 let, ale čiperka. Zejména mozek ji maká dost dobře, pravda ty nohy už jsou trochu horší…

Z Prahy do Třebíče jední přímý autobus. Šla jsem si ve středu na Florenc koupit jízdenku a místenku na pátek, bo vím, že obvykle je to narvané. První spoj jel až v 10:20, což je teda dost pozdě, ale budiž. Musím říci, že hala samotného autobusového nádraží je opravená a působí dost dobře. Informační přepážky vypadají jako recepce do lepších podniků, makají tam mladí znalí řeči, takže odbaví i ciznce a samotné pokladny jsou pružné, je jich tam dost a vyřízení transkace – Kdy mi to jede+Koupení lístku mi trvalo celkem tři minuty. Toliko pozitivva. To ostatní už bylo jen a jen horší.

V pátek jsem přišla včas, nalodila se, usadila na svoje místenkové místo (sedadlo do uličky) a domnívala se, že mám vyhráno. NO, tak to bylo omyl dosti velkého kaliburu. Dalších dvacet lidí už sice místenku nemělo, ale ani nebylo žádné volné sedadlo a tak prostě v té uličce stály. Cesta trvala dvě hodiny a něco a řeknu vám – jediné, co jsem přála bylo, abychom tam už byli. Protože za tu dobu jsem si užila strkání, žduchání, narážení a vpádu do osobní zóny natolik, že jsem si říkala, že asi začnu křičet. Pominu fakt, že s námi jela jedna kočka v kleci, pak v Jihlavě nasedlo asi deset středoškolaček z intru, a tak, prostě dost barvitý začátek.

V Třebíči jsem vysedla (JUCH) a maje mapu a spoléhaje na ukazatele ve městě, jsem sice do nemocnice došla, ale bylo mi jasné, že to není ono. Ochotná paní na vrátnici mi řekla, že to, kam jdu, je na druhé straně Trebíče a ať jedu autobusem. Autobus jel za dvacet minut (dva do hodiny tam jely), tak jsem se konečně zorientovala, mapu taky a vyrazila. Je to moje prokletí. Obvykle vektor správný, směr špatný. Nakonec jsem to po 15ti minutách našla. V prrdeli, laskavý čtenář promine, úplně na konci města, snad větší symbolika v tom, že tady končí vše, včetně životů zdejších klientů, tu ani být nemohla.

Na dveřích bylo napsáno Zvoňte, tak jsem zazvonila. Ukázalo se, že je otevřeno a že můžu jít dál. Super. Dáma na vrátnici mi řekla, kam jít a tak jsem to poměrně spolehlivě našla. Sice sestra se tvářila, že netuší, zda tu babička leží, ale měli tam takovou šikovnou ceduli a tam byla bábi napsaná na jedničce a tak mě tam zavedla a bylo.

Po dlouhém setkání (v dalším článku) jsem se vypravila zpět na autobusák, protože jsem hodlala jet do MB, kde jsem měla u babičky doma přespat. Pravda, ujelo mi asi osm autobusů, ale pro babičku cokoliv, jenže když jsem zjistila, že mi ujel i ten poslední v 17:15 (SAKRA), říkala jsem si, že jsem trochu debil. Když jsem na telefonních informacích zjistila, že mi sice vlak jede, ale v 18:31, trochu jsem zaťala zuby, a když mi dále ten příjemný hlas sděloval, že budu přestupovat v Okříškách a v MB budu už v 20:00, říkala jsem si, že takto vypadá cesta snů do pekel.

Do Okřížek jsme rychlíkem dojeli na čas a do MB jsme odjeli taky na čas, takže jsem na té por*ané stanici strávila pěkných 35 minut čekáním na nic, protože tam prostě jiný přípoj nejel. Nepočítám ten, co přijel v sedm, z toho přestoupili dva lidi a stejně jsme pak ještě 20minut čekali na nic. Už byla tma, takže žádné kochání krajinou… Když jsem v MB vystupovala z vlaku, říkala jsem si, že takto nějak vypadá komfort cestování na ČD a zda o tom někdo z Prahy ví. (Budu jim tam muset napsat.)

Vracela jsem se v sobotu ráno, autobus samozřejmě přijel o tři minuty dříve, ale evidentně tam na to byli všichni zařízení a jel do Prahy poloprázný. Čistý, příjemný, pohodlný (s pátečním naprosto nesrovnatelný), celou cestu svítilo sluníčko a na sedadle u okna jsem tentokráte seděla sama. Aspoň že tak.

Reklamy
Published in: on 24 října 2010 at 16:01  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2010/10/24/cesty/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: