Dárky II – Retro

Vzpomenu-li se dárky z dětství, vybaví se mi jeden opravdu problematický. Rodiče, alias babička tak v polovině osmdesátých let usoudili, že bych si asi přála holčičí kočárek. A tak mi ho bábi za cca 1500 korun (v té době) koupila. Abych řekla pravdu – vůbec si to nepamatuju, ze bych ho kdy rozbalovala pod stromečkem nebo že bych si snad něco takového kdy přála. Matná vzpomínka probleskuje, že jsem kolem něho chodila, ale jako předmět hraní mi přišel jako úplně blbý a k ničemu. Samozřejmě „infarkt“ z toho měla nejen bábi, ale i máti, která to naprosto nechápala. Já ovšem také ne.
Dárek, který jsem naopak nikdy nedostala, byl holčičí pokojíček. Dostala ho ve svém dětství mamka, já jsem ho zdědila a s tím jsem si vyhrála do aleluja. Stolečky, postýlky, židličky, vše stylově a pěkně vyvedené. Sice mi chybělo nádobí, ale vždycky jsem to něčím nahradila. Když jsme byli v Norimberku a tam jsem viděla, jaké dětské nádobí je tam k dostání, srdce mi plesalo i usedalo zároveň. A to si s ním hádám více hráli dospělí než děti.
Brácha na rozdíl od mého muže svoji autodráhu dostal. Stavěla se jednou za čas, byly tam dvě dráhy na autíčka a bylo to na elektriku. Docela zábava. Pro kluky. Můj muž samozřejmě absenci autodráhy pod stromečkem letošní Vánoce několikrát vytknul, až se děsím, aby mu ji maminka nekoupila dodatečně.
Přiznávám, že nejhorší měkké dárky byly dívčí košilky. Úplet spojený s krajkou u výstřihu. Peklo. Úplet se vytahoval a krajka trhala… Brácha pak jednou dostal pletený svetr, ale protože ten rok hodně rostl, byl mu všude asi o dvacet centimetrů menší, takže mu ho bábi pak musela ještě celý leden a únor nadplétat.
K nezapomenutelným dárkům patří počítač. Na střední nám s bráchou bylo jasné, že bez něho neuděláme ani krok. Takže jsme to doma nahlásili, „odhlásili“ všechny dárky a babičce řekli, že chceme jen každý jedno pyžamo. Sice stál tehdy asi 30 tisíc korun, ale byl tam. Malý, ale náš. Dost jsme si ho užili, přinesl nám spoustu užitku a jsem fakt ráda, že jsme ho dostali.
Nejvíc kreativní byl (po mě samozřejmě) taťka a snažil se každému koupit překvápko. Jako sám za sebe. Takže jsem obdržela parfém. Mám ho už cca 15 let, mám pocit, že jeho složení již dávno překonalo původní záměr a některé látky voní více a některé méně, ale byl to můj parfém (a vzhledem k tomu, že jsem dostala 50 ml, bude se mnou ještě pěkně dlouho. Jedná se těžkou květinovou vůni dobrou na ples, takže navěky. Máti ten rok dostala velký kosmetický balík úplně všeho a vím na 100%, že prakticky NIC z toho nikdy neužila. Chudák taťka.

Published in: on 7 Leden 2011 at 11:55  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/01/07/darky-ii-%e2%80%93-retro/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: