Návštěva s omyly

Popíšu to časově, aby to bylo jasné. V pátek jsem zrušila společnou návštěvu kamarádky, jejího přítele a mě na výstavě v Národní galerii a dohodla, že přijdeme v sobotu na pokec. V sobotu v půl paté přišla sms, v pět můj muž odešel do fitka a v pět pět jsem si tu sms přečetla. Krve by se ve mně nedořezal, bo tam psala kámoška, že ať nevečeříme, že večeři má. Aha. Sakra práce, já jsem na to zapomněla. Volám muži, ten má ovšem mobil doma a do fitka odcházel se slovy: Přijdu, až přijdu. Prima.
Nastaly dvě hodiny napětí, kdy vlastně přijde. Když přišel, oznámila jsem mu, že máme už asi hodinu být někde jinde. Tak jedna rychlá sprcha a valili jsme, vybaveni dary (slivovice, upečený koláč, látkové korále). V osm jsme byli na místě. Ukázalo se, že včas. Kamarádka byla mírně zaražena. Zjistila, že to, co pokládala za naši budou večeři, je ve skutečnosti něco jiného.
Domnívala se, že dostala zapékací mísu něčeho, co dá do trouby, za hodinu to bude upečené a hotové, ovšem po pečlivém prostudování nálepky o velikosti 5×5 cm zjistila, že se jedná o paštiku a s tím si prý neví rady. Aha. Tak to jsem si zase rady věděla já. Rozpárala jsem plastikový obal, nakrájela paštiku na plátky a naservírovala na talíř. A bylo to. Paštika byla výborná, klobástičky taky, o sýru ani nemluvím. Chroupali jsme otoustovaný chleba a vedli řeči. Volně jsme míchali češtinu a angličtinu, sem tam padala němčina, protože přítel kamarádky je poloviční Němec-Francouz.
Pak následovala část „Ukazujeme si svoje fotky“. Velmi vtipné, opravdu. Zatímco naše fotky se vyznačují přísnou dokumentárností, jasnými stavbami, koncepty a pohledy do kraje a fotky nás(lidí) máme jen výjimečně, fotky přátel byly „obličejovky“ čtyři z pěti. A tak zatímco my jsme ukázali úplně všechno, co jsme v Norimberku viděli, naopak oni nám ukázali, kdo všechno s nimi na vánočním trhu ve Vídni byl a jaké to tam bylo, co bylo ve stáncích a tak, to jsme viděli na dvou z dálky focených obrázcích, takže jsme mohli zbytek večera hádat, jaká tam byla, podle zmrzlých nosů, zima.
Po jedenácté večer jsem zavelela Šláftruňk (rozhodně přítel multijazykové slovo neznal) (tedy posledního panáka na rozloučenou) (slivovice se hodila jako nikdy) a vyrazili jsme na poslední metro. A tak i když jsme přišli na návštěvu pozdě, na jídlo bylo něco úplně jiného, než hostitelka zamýšlela, i když jsme neviděli prakticky žádné fotky z Vídně, i přesto to byla velmi milá návštěva, ostatně příště vařím já a jsem ráda, že mezinárodní partnerství existuje a funguje, bo je to příjemné osvěžení klidných vod (nejen v jídelníčku)…

Published in: on 17 Leden 2011 at 13:22  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/01/17/navsteva-s-omyly/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: