Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Zákopová válka

V posledních dnech Naše Vaše Kancelář zaznamenala, že se v domácnosti autorky vede v ranních hodinách nesmiřitelná zákopová válka. Samozřejmě hovoříme o ranním vstávání.
Autorka tohoto blogu je (jak je jistě našim milým čtenářům známo) ranním ptáčetem. Oproti tomu pan manžel je nelítostným nočním tvorem, který ožívá kolem deváté hodiny večerní (pokud ho však v práci extrémně neunaví ti zatracení zemědělci či zlotřilá evropská byrokracie).
Z výše popsaného logicky vyplývá, že ranním tahounem je paní domu, která vstává první, připravuje snídani a je zodpovědnou za vytažení manžela z pelechu.
A právě v momentu naprosto nešetrného (nebojme se to říct, brutálního) probouzení se rozehrává opravdová zákopová válka. Válka nervů.
Vyhřátá peřina skýtá po dobu spánku opojný pocit bezpečí, který je nemilosrdně narušen prostými slovy „miláčku vstávej“. Z postele se tak najednou stává něco víc, než jen trocha peří a textilu. Stává se posledním útočištěm před krutou realitou pracovního dne. Před krutým mrazem panujícím za okny, před posraným sněhem, před cestou autobusem a metrem s miliony posmrkujících obejdů. A co víc, poslední obrannou baštou před emailem a telefonem.
A toto území posvátného klidu a míru se opouští velmi těžce. Avšak ve chvílích nejtěžších bojů války, kdy už je opravdu čas vstát, padají ty nejkrutější argumenty. Je potřeba zdůraznit, že to jsou střely podpásové, nečestné a nesportovní. Jak taky jinak nazvat vyděračskou větu „pokud hned nevstaneš, tak zítra připravuješ snídani ty“?
V této vyhrocené situaci nezbývá než kapitulovat, odkopat peřinu, natáhnout bačkory a potupně se odebrat ke stolu (avšak s bojovným a nesmiřitelným pohledem a se slovy „no jo, vždyť už letím, však nehoří“).

Je to vyčerpávající boj a naše redakce čeká, kdy útočící strana (tedy autorka webu a ranní ptáče v jedné osobě) použije ty nejzákeřnější prostředky. Jedním z nich je prosté otevření okna (což většina redakce považuje za absolutní špičku násilí), popřípadě slovní psychologický argument „je potřeba platit hypotéku, takže hybaj do práce“.

A jak se vstává našim milým čtenářům?

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/02/03/1686/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 3Napsat komentář

  1. U nas jsme oba nocni sovy. Nicole normalne vstava kdyz se probudi Maya, a ja kvuli praci. Ja musim vetsinou vstavat prvni, a i tak celkem pozde; rodinnou snidani nepraktikujem, tak neni tak nutne vstavat zaroven. Shrnul bych to jako „rano je pohoda“. 😎

  2. Heh,
    děti na vás! Takhle provokovat otce, kterého již třetím rokem budí malý rošťák, ke kterému se loni přidala ještě jedna menší, ale o to urputnější a hlasitější rošťačka.

    • souhlas.
      vy snídat nemusíte.
      děti budou muset.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: