Můj otec pracuje v Nemocnici a není doktor. Je administrativní pracovník. Moje mamka dělá v Nemocniční Pojišťovně. Každá, úplně každá změna ministra zdravotnictví, se doma diskutuje do nekonečna. Protože každý pracuje tak říkajíc na jiné straně řetězce, nemají na zdravotnictví pohled jednotný, pokud bych to řekla diplomaticky, ale zároveň si nepamatuju, že by kdy měli pohled pozitivní. Jedno vím jistě – díky tomu, že otec dělá v nemocnici, zná doktory i sestry, tak se s tím rodina veze a máme lepšpí přístup ke zdravotní péči. Je to zcela evidetní fakt a myslím, že se s tím nedá nic dělat.
Jenže já doma nebydlím, že ano (díky Bohu za to), bydllím v Praze, že ano, ne na Moravě, a zde jsem jedna z miliónu, ostatně tak jsem si to přála. Bydlíme na Kamýku, takovém zapomenutém místě, z jedné strany Nemocnice Krč (Thomayerova nemocnice), z druhé strany Poliklinika Modřany.Tři roky bez praktického lékaře. Neuměla jsem si představit, že bych někam šla, zaklepala a řekla – Dobrý den, já pod vás územně spadám, mohli byste mi tu založit kartu? Nebo že bych šla do té nemocnice/polikliniky a udělala to samé. Navíc jak praskl ten průser s platy a všichi odejdou (děkujeme), tak už by asi ani nebylo ke komu přijít a říci dobrý den.
Nedávno v televizi proběhla zpráva, že ten, kdo na tom vydělá, budou soukromá zdravotnická zařízení, ze kterých (překvapivě) (?) skoro nikdo neodchází. A právě jedno takové nedávno oslovilo mého muže. Prý – taky kousek od vás otevíráme nove zdravotní středisko, můžete u nás mít svého lékaře, objednáte se přes internet, máme otevřeno do OSMI HODIN DO VEČERA… A byli jsme jejich. Protože znám pár argumentů, které mě dostanou, obvykle otevírací doba u lékaře od devíti do tří, polední přestávka od dvanácti do jedné a už se tam hold nedostanete, když makáte… Otevírací doba lékaře do osmi do večera, to znělo jako rajská mluva, tak jsem kývla, můj muž nás přes net zeregistroval, za 10min nám zavolala slečna a zeptala se, kdy to přijdeme podepsat. Nahlásili jsme nějaké datum a bylo to.
Nakonec jsem to byla podepsat až jindy, rovnou jsem recepční sestře řekla, že sice nemám žádné problémy, ale že si myslím, že mám propadlou tetanovku, kde mám uloženou svoji kartu a jak jsem se jmenovala za svobodna, bo současné jméno by tam hledali asi dlouho a marně a zase odešla. Celá akce trvala cca 5min. Jsem zvědavá, jak to půjde dál, nějakou prohlídku máme v březnu (registrace proběhla v lednu), tak nechť soukromá síť ukáže, co je v ní.
Broučkoviny 
není tajemstvím pověst, že za akcí DO stojí pan ráth a spolek zdivočelých majitelů podobných privátních klinik. nikdy by nikdo nedokázal vyhodit stovky zbytečných doktorů, a žádný politik by se nepostavil za uzavření ani té nejzbytečnější a neufinancovatelné nemocnice. ale když dají doktoři výpověď . . . . soukromé ambulance ochotně převezmou jejich klientelu, bez konkurenčního boje a s nulovými náklady na marketing. přežije pár fakultek, které budou provádět výzkum a ztrátové výkony.
Moje Ambulance je skvělá. Z vlastní zkušenosti mohu jen doporučit
Zkušenosti se zánětem horních cest dýchacích v Moje ambulance. Telefonát v pondělí 13.30, že bych potřeboval přijít. Jasně, přijďte, ale máme tu jen jednoho doktora, ostatní jsou nemocní, tak přijďte až ve čtyři, ať zbytečn nečekáte, pokud vám to teda nevadí. Nevadí, jsem rád, že mě berou ještě dnes, u minulé doktorky jsem jednou čekal tři dny. Příchod 15.50 (kdyby náhodou), změření teploty, 16.05 vstup do ordinace, poslech všemožných dechů a kašlů, osahání krku, vysvětlením všech doporučení, odmítnutou neschopenkou, slibem, že zůstanu dva dny doma a budu stonat… 16.10 výstup