Záhonky II.

Aha. Aha. Aha. Tak víte, jak se pořád říká, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán? Tak je to pravda. Dneska se královsky bavím, že téměř nevycházím z údivu. Dvakrát za sebou jsem okopala záhonky, vyplela. Paní H. naopak okopala růže, obě jsme to postříkaly proti mšicím a dalšímu hmyzu a vypadají, že to půjde. Když jsem záhonky okopávala podruhé, dost jsem se bavila a říkala si, že je to taková pěkná sociologická studie. Kdo pozdraví, kdo se mnou prohodí pár slov a jak fandíme hokeji.
Místo jsem opouštěla, jsa toto úhledně zkypřené a odplevelené. Než jsem se stihla o víkendu otočit, nějaká super chytrá vychcaná babka tam nasázela kvítka, bez ladu a skladu a nazdar bazar. AHA. Takže plevit to ne, ale nějaký poblbaný kvítka, co potřebují zalévat, udržovat to ano? No chvíli jsem si fakt myslela, že půjdu a vytrhám je ze země.
Pak jsem se večer stavila na konzultaci k paní H., slíbila, že s tou paní promluví.
Paní H. během týdne mluvila s nějakou paní z magistrátu a ukázalo se, že se neví, komu záhonky patří, zda se na nich může něco vůbec dělat, pak se taky ukázalo, že si to domovní výbor nepřeje a tak jsem si řekla, že iniciativa je blbec a jednorázově jsem se na to následující den, kdy jsem si stanovisko domovního výboru prečetla, vykašlala. A je to.
Takže evidentně dál budu chodit kolem něčeho zmateného, zapleveleného a nesystematického, akorát teď už budu poučena, že do ničeho se nevrhat a nechat to tak jak je, je to nejlepší, co se s tím dá dělat.
Ale takhle, sakra, tu občanskou společnost nevybudujeme, pořád budeme chodit kolem míst, na která se nebudeme moci ani podívat, v jak zoufalém stavu se budou nacházet a co víc – budeme zápasit s nějakýma krávama na magistrátech, které berou prachy za to, že vám do telefonu oficiálně tvrdí, že neví, čí ty pozemky jsou a kdo s nimi může nakládat. To je socialismus jako když vyšije, alibismus a celkový nezájem o prostředí, ve kterém lidé žijí.

Advertisements