…průvodce sssss…svérazovitý…

Myslím, že průvodce na hradě nebo zámku, to je člověk, který by měl vědět o historii něco více než to, co se naučí ve výkladu, měl by mít svoji práci aspoň trochu rád a co více – měl by aspoň trochu dobře mluvit.

Takže když jsme poslouchali zcela zasvěcený výklad pana průvodce –kastelána v kostele v Doksanech, nemohli jsme si vynachválit. Navíc po tel.dohodě jsme si pro něj přijeli do Počápel, do tamního kostelíka a pak s námi odcestoval v automobilu zpět do Doksan a tam to do nás pral horem dolem a to jsme byli fakt jen dva. Krásné to bylo, pán mluvil jako Písmo svaté a po rétorické stránce to bylo naprosto bez chyby.

Pak jsme do Ploskovic. Tamní letní zámeček schovaný uprostřed anglického parku a geografického zlomu. Je takovou perličkou mezi letními sídly. Na prohlídku jsme šli kupodivu také jen dva. A nestačili jsme žasnout. T-t-Tak š-š-Špat-ně m-m-Mlu-VIT j-j-JSME u-uUž D-d-_DLOU-ho ni-ni-Nikoho ne-ne-NE-slyšeli. Borec měl zadrhávací jazykovou vadu jako když vyšije, ten by Královu řeč mohl dabovat z fleku. Stejná vada, stejné cviky, stejná porucha. BOŽE, proč zrovna my dva? Za co? Snažili jsme se nesmát, dívali se na něj jen ve chvílích, kdy mu to mluvení šlo, snažili jsme se ho neznervózňovat a tak vůbec. Hádám, že i borec dělal, co mohl, ale fakt to nešlo.

Zámek sám o sobě byl krásný, mladík sympatický, ale nemluvit. Chápu – mohlo se stát, že to provázel omylem, někdo mu řekl a tak šel, vždy existuje více faktorů, ale byla to fakt silná káva.

Poslední prohlídku jsme naopak absolvovali v Libochovicích. Zámek z místních skoro nikdo neznal, zato byl krásný, s francouzským parkem volně přecházejícím do parku anglického, a před vstupní branou postávali nebo posedávali pávi. Prohlídka trvala hodinu a ani po hodině můj muž nedokázal říci, jaké měla průvodkyně oči, neb měla – řeknu to narovinu – dost velká prsa v obtáhlém tričku. Zřejmě pro muže přímo hypnotizující. Já jsem se soustředila na výklad a tamní gobelíny, muži měli evidentně svůj střed pozornosti někde úplně jinde. Sice jsem poznamenala, že si slečna trochu šlapala na jazyk, ale bylo mi řečeno, že TO BYLO ÚPLNĚ JEDNO…

Inu průvodce, to je i původce nadějí, očekávání a bezesných nocí…

Kanceláři si dovoluje opravit jednu malou nepřesnost: Slečna průvodkyně měla nejen velká prsa, ale navíc pod trikem měla jen nicotné plavky. A odpověď ohledně šlapání na jazyk zněla: Vůbec jsem si nevšiml, že by si šlapala na jazyk. 🙂

Advertisements
Published in: on 30 Květen 2011 at 08:51  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/05/30/%e2%80%a6pruvodce-svarazovity%e2%80%a6/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: