…ale je tu krásně…

České středohoří je opravdu krásné. Říkali jsme to celé čtyři dny. Krásné louky bohaté na různé druhy květeny. Listnaté lesy, mechem obrostlé kameny, chajdaloupky ne nepodobné těm v Českém ráji, prostě krása.
Z přírodních lákadel jsme využili stezky kolem Bobřího potoka, kde bobři nikdy nežili, ani ve 15.století, kdy se v okolí začalo rybníkářit, ani před tím. Jen v okolí byly slatě a bažiny, kde BY bobři mohli žít, ale fakticky nic před tím ani potom. Dá se jít po proudu nebo proti proudu, je to skoro jedno. Jde-li se po proudu, vodopád spatříte jako první, jdete-li naopak, je vodopád překvapením nakonec. Má asi dva metry na výšku, ale je pěkná geologická ojedinělost a nevidí se to každý den.
Kraj je přímo prošpikovaný hrady, hrádky, bývalými hrady a současnými zříceninami. My jsme byli na Hrádku (Helfemburgu) a Házemburgu. V obou případech Klub českých turistů dbal na to, aby se turista nejdřív pěkně prošel, pokochal se lety a potoky a potom švih a dvě stě výškových metrů je třeba překonat za sto metrů stoupání. Obě zříceniny jsou krásně zachovalé, Vstupné do Házemburgu bylo pade na hlavu, Hrádek – byl dobrovolné vstupné coby příspěvek na opravu a údržbu. Rozhled do kraje z obou krásný a daleký.
Vrch, který zůstal nedobyt, byl Radobýl. Nad Litoměřicemi se tyčící vyvřelý čedič, akorád že na něm bylo tolik úrodné zeminy a ty dva dny tak krásně pršelo, že po třech stech metrech jsme měli boty jedno blato, klouzalo to jako sviňa, takže jsem zavelela k ústupu, neb bychom se možná nahoru nějak vydrápali, ale jak dolů by zůstávalo otázkou. Takže příště.
Na loukách se pásly krávy. Sice jsem z vesnice, ale krávy tedy ve mně zrovna pocit bezpečí nebudí, zvláště jedná-li se o stádo stohlavé v elektrickém ohradníku. Ten jsme překonali snadno, ale projít území krav vyžadovalo trochu adrenalinu. Bezpečně na druhé straně jsme pak na krávy dělali budliky budliky a hráli jsme jim divadlo, a oni nás pozorovali jako nejlepší atrakci celého dne. Odměnou nám pak přechod přes louky-lesy, kde jsme nikoho nepotkali a kde to bylo krásné a voňavé a foukal tam vítr a jsme se kochali úplně nejvíc moc… a pořád jsme říkali, jak je tu ale krásně…

Published in: on 6 Červen 2011 at 14:01  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/06/06/%e2%80%a6ale-je-tu-krasne%e2%80%a6/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: