Jaké to bylo na chatě…

…ano, ptám se sama sebe, jaké to bylo. Odpověď je plná smíšených pocitů muže, kterému do propasti padá nové auto se starou tchýní…

Na chatě je krásně, protože je to konec světa. Vedle naší chaty jsou chata nájemní, kde celý patek a sobotu dopoledne vřeštěly cizí děti. Chata je v lesích, kde celou sobotu někdo řezal motorovou pilou dřevo, takže se to krásně neslo údolím po vodě…, romantika k nezaplacení…

Mojí úlohou bylo vařit, čti ohřívat jídlo a umývat nádobí a dohlédnout na synovce- Malého Káju. Ten byl celý víkend živoucí chodící důkaz, že děti prakticky žádné hračky nepotřebují, neboť si hrají s tím co mají. K dispozici byly tři staré vyřazené varné konvice a tak jsme v nich „vařili“ „květový čaj“, ohřívali vodu, kterou jsme si nosili z řeky, různě vodu přelévali a dost jsme se bavili oba dva. Druhou zábavnou hrou, řekla bych téměř fascinující, byl ruční kráječ na chleba. No, řeknete si, zas taková výhra to není, zvlášť když je asi tak 40let starý, ale vykládejte to někomu, komu jsou čtyři. Pravda, chlapec měl smůlu, že chleba byl jen 1x na večeři, ale věc ho zaujala natolik, že byl dle mého ochotný si krájet i prsty, hlavně, aby tou kličkou mohl točit. V jednu chvíli můj otec nevydržel a kráječ odmontoval, protože se to už ani nedalo poslouchat, jak chce pořád „klájet“ (moc mu to R teda ještě nejde, že ano…).

U řeky je písek, takže jsme tam taky bagrovali, slušná zábava. Brácha mezitím pokládal dlaždice do budoucí kuchyně. Bohužel kuchyň stavěná horkou rukou měla tak křivou podlahu, že stavební materiál původně plánovaný pro celou místnost byl vypotřebovaný po jedné řadě dlaždiček, takže bylo po práci. Babička z toho teda urvaná zrovna dvakrát nebyla, ale 87 let života zřejmě přináší víc zklamání než rozestavěná kuchyň a tak se s tím nějak smířila (i když nerada).

V sobotu večer jsme si od sousedů půjčili lodičku, s bráchou a Malým Kájou jeli na krátký výlet s „porculánem“ a pak jsme už jen tak poflakovali, a čekali, co bude.

Babička sem tam měla řeči nebo pořád říkala to samé (že je ten hrnec na vodu takové špinavý) (čazení plynu), otec kouřil a postával, takže v pondělí hlásil, že mí, odkud mu rostou nohy a já se celkem bavila kolotočem – ohřát, rozdat, sezbírat, umýt. Svoji babičku mám ráda, ale dělala trochu zagorku a sem tam s ní nebyla rozumná řeč. S Malým taky sem tam nebyla rozumná řeč, ale ten dostal lepanec a bylo to vyřešené jedna dvě.

Suchý záchod je fakt přežitek, chybějící koupelna hold daň své době. Dvě místnosti bez dveří si v noci vybíraly svoje – otec chrápal jako na lesy, takže jsem nespala vůbec, bábi pořád čůrala, takže bylo k tomu nevyspání jen krůček. V neděli pršelo a foukal studený vítr a domů za svými partnery jsme se těšili už asi všichni. Provizorní kuchyň se babičce i tak líbila, byla moc ráda, že jsem byla ta ženská ruka v domě a trochu se obávala, kdy zase přijedeme. Ale to my nevíme. Tak dostala pokyn neumřít do té doby.

Advertisements
Published in: on 29 června 2011 at 15:17  2 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/06/29/jake-to-bylo-na-chate%e2%80%a6/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 2Napsat komentář

  1. S láskou vzpomínám na naší chatu, i se suchým záchodem, o samotě mezi lesy a louky, nikde živáčka jenom laně, jelen, občas prasata, zajíci a ptáci. Jo, chtělo by se vše vrátit.

    • Jenže to je právě ta otázka – zda ten návrat bude stejný, nebo zda v hlavě neutkvěla až příliš idealizovaná představa…
      U mně se obávám, že to byla právě ta idealizovaná představa…


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: