Teta na hlídaní – Jak to šlo

Na hlídaní malého čtyřletého Káji bylo několik pozitiv. Trvalo to JEN týden, dítě jsem večer mohla takříkajíc vrátit matce, či otci, nacházel-li se tento doma a večery jsem měla „volné“. Také bylo dobré to, že jsem přece jenom teta, takže něco jsem tolerovala naprosto vklidu (být v pyžamku co nejdéle, nejsem na tom o nic lepe), ale naopak jsem tvrdě vyžadovala čištění zoubků (takže po té, co kartáčkem kroutil v puse jak šroubovákem jsem k čištění přistupovala sama).
Malý Kája je co se týká jezení docela mlátička, dost mu jedou meruňky, okurky, maliny, rajčata, prostě to, co se dá normálně sebrat na zahradě a dát rovnou do pusy. Měsíční maliny jsme od té hlíny ani neumývali, abych to řekla rovnou.
Protože jsou mu už 4 roky, vymyslela jsem v Praze pár aktivit, které jsme mohli provozovat, včetně cvičení jógy, což samozřejmě neklaplo, protože jsem si dývko nechala, blbec, doma. Brácha postavil na dvorku kulatý, zčásti zapuštěný bazén, a když bylo pěkně, tak jsme se tam odložili a dělali blostičky, této, že už je se mnou nebudeš dělat. Mladej moc neplave, tak jsem ho učila aspoň vyfukovat vzduch do vody, když už nic… Mezi plánované aktivity patřilo fimo, pečení tyčinek, tisk na látku, a pak by se vidělo.
Nejhorší bylo pondělí. Bylo to jasné rozdělování rolí, kdo je tady ředitel a kdo náměstek, kdo víc křičí a kdo ho má delšího…, abych se vyjádřila úplně přesně. Ten den jsem počítala snad každou minutu. Myslím ale, že to oba. Vyráběli jsme korálky z fima a zde – nula bodou. Ani ťuk. Válení válečků? Této, kdes na tom byla? Dělání kuliček? Akorád tak z kuličky prd. Ani Ň. No tak jsem si pěkně hrála, mladej králej nebo pobíhal okolo. Ještě ze byl oběd.
Další dny to už šlo mnohem lépe, prostě jsem víc křičela, v to pondělí, či co, nevím, ale pečení tyčinek a všeobecné vaření, míchání, krájení a jezení na kuchyňské lince přineslo své ovoce. O výletě do Přerova se švagrovou nemluvě. Středa se nesla ve znamení tiskátek z brambor, cibule a meruněk a to ho bavilo opravdu hodně. Čtvrtek – fimo – druhé podání – znovu bez zápisu. Pátek – hraní si doma na auta a mašinky, v sobotu dopo jsme stavěli lanovku a hráli si na nemocnici a měli jsme do party malého medvídka.
Pět dnů nakonec uteklo jako oko na punčoše, my se rozloučili a já jela zpět do Olomouce za svým mužem mileným a pak do Prahy. Jak říkám – ráda jsem to pro bratra udělala, když už nefunguje babička, tak aspoň teta…

Advertisements
Published in: on 27 července 2011 at 15:37  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/07/27/teta-na-hlidani-%e2%80%93-jak-to-slo/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. tak to Ti šlo dobře, my to taky tak máme s našimi mexickými vnuky, začátek je těžký, zvykáme si obě strany, pak nám to jde a pak to začne hrozně rychle utíkat a 6 týdnů je pryč


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: