Jak bylo…(ve Veroně)?

Na tuto otázku jsem pro příjezdu domů odpovídala veskrze kladně. Dojmy rušila asi nejvíce Verona. Malé středověké městečko našlapané turisty. Prakticky nic jiného o tom nedokážu říci. Do velkých kostelů je placený vstup (dvě eura pade), záchodek stojí sedmdesát centů, kopeček zmrzliny, poměrně malý euro dvacet. Abych město neviděla jen v číslech – je to tam krásné a malé. Balkónek Jůlie je v totálním obležení a socha Jůlie je prakticky neviditelná, schovaná (a to doslava) pod rukama návštěvníků, kteří ji osahávají (a nejen na ňadro, jak je na soše patrné). Zato dům Romea zůstává prakticky bez povšimnutí. Koloseum bylo obehnáno plotem a zrovna se tam připravovala nějaké show ze Egypta, takže byly všude plastové sochy faraónů a lvů. Také jsme ve městě nemohli najít parkoviště, to jsme se taky moc pěkně zapotili, parkování je tam drahé jak šlak a celkově výlet považuji za krok mimo.

Cesta zpátky podél jezera byl ovšem omyl ještě většího kalibru. Místo abychom se kochali výhledem na jezero, trnuli jsme, abychom někoho nezajeli… Prostě – uspořádání – jezero, kousíček pláže, hlavní cesta, kousek ničeho a všechny hotely a penzióny světa způsoboval, že pořád někdo někam odbočoval, vybočoval, přecházel a odcházel. O nervy. Taky jsem je poměrně rychle ztratila. Rezignovala jsem na snahu někde se ten den vykoupat a modlila se, abychom byli už na hotelu. Tím pádem jsme další dny odmítla jet na lanovku a kamkoliv jinam, protože mi ten provoz prostě nedělal dobře…

Samotná cesta do Verony „zadem“ bylo asi to nejpěknější, co jsme ten den zažili… Vinice, hory, železnice, nějaká ta políčka, malé vesničky, které jsme neprojížděli přes hlavní náves, leč pěkně okrajově, pár aut na cestě, klid…, pohoda…, paráda.

Sice je to středně krásně trapný zážitek, ale to nejpříjemnější, co nás ve Veroně potkalo byl tzv. fresh market, což bych sice nenazvala farmářským trhem, ale princip byl stejný – čerstvý ovozel, olej, sýry a salámy. U jednoho stánku jsem si vybrala jednu krásnou broskvičku, podávala jsem ji pánovi na zvážení, leč pán naznačoval, ať si ji vezmu. Já jsem zase naznačovala, že to zaplatím, že to není problém, leč pán naznačoval, že mu to za těch pár centů nestojí. OK. Tak jsem si ji vzala a rovnou se do ní s chutí zakousla. MŇaaam, byla výborná. Pán, vida, že jsem zcela mimo smysly, vybavil mě ještě dalšími pěti kusy tentokráte nektarinek zcela zdarma, bo už byly dost na hraně. Čti – byly měkké, výborné, sladké a trochu tekly :- ). Sice mi bylo totálně trapně, ale pán byl rád, já jsem byla ráda a tak jsme si s úsměvem řekli Grácia a obchod byl zpečetěn.

Netuším, zda v zimě je ve Veroně méně lidí-turistů, a nevím, zda je to místo, které stojí za návštěvu, ale chápu, že má jistou přitažlivost, a tak nezbývá než se vybavit trpělivostí, litry vody a snažit se to užít a přežít.

Advertisements
Published in: on 24 Srpen 2011 at 08:43  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/08/24/jak-bylo-ve-verone/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: