Na hory

Byl to takový pěkný, téměř až společný nápad – pojedeme na jednu noc na hory. Napadlo to kamarádku Lucku s Papouškem, její přítel Yann (francouzská maminka, německý tatínek) zorganizoval a zařídil ubytování U Kotle, a já jsem vymyslela kulturní program a organizaci dnů.

Vyrazili jsme v sobotu a dojeli do Kuksu, kde se nachází Hospital pro přestárlé a pro raněné ve válkách a také naše druhá nejstarší lékárna. Je to kousek od Jaroměře a je to tam klidné, pěkné a před renovací z fondů EU. Prohlídka byla velice milá, neboť nás provázela veskrze erudovaná slečna, příjemný výklad, mluvila moc pěkně a pomalu. Yann říkal, že na něho byla moc vzdělaná (on česky umí, ale na odborný výklad to ještě není), ale jinak se mu tam líbilo stejně jako nám Čechům. Jsou tam sochy od Brauna, spousta obrazů, a samozřejmě ta krásná lékárna. K tomu ty tlusné zdi a padající omítka, no pěkné a takové netradiční.

Na oběd jsme zapadli do místní krčmy, kde na nás dýchl duch doby tak před 40ti lety, a smažák s hranolkama za 75 CZK (děsný, neptejte se, prostě hlad je hlad). Pak jsme jeli do Horních Míseček, a našli to ubytování. Pokoje ještě nebyly připravené (kam ten spěch, bylo teprve půl 4), tak jsme si dali čaj a pivo a hráli hry. V Člověče, nezlob se jsem totálně prohrála. Další bod programu byla sauna. No, sauna – byla tam taková prťavá maličká saunička a prťavý maličký bazéneček, ale co je doma, to se počítá, a bereme co je. Bylo to moc pěkné.

Co následovalo potom bylo kulturně-jídelní šok – nějaké jídlo ze zabíjačky. Yannovi jsme vysvětlili rukama nohama co je asi tak v nabídce (prdelačka, prejt, jitrnice, jelita a zabíjačkový guláš). Něco si ten chudák vybral , ale věděli jsme, že jeho šálek čokolády to tedy nebude. Zejména poměrně mastný-tučný guláš se mu do duše i žaludku zapíše asi na dlouho…

Večerní Dostihy a sázky byly opravdu žhavé. Museli jsme opustit společenskou místnost i ostatní mísnosti, protože je okupovaly děti a matky v karnevalových oblečkách, hlasitá hudba, řev a jekot. V klidu pokoje jsem asi tak poprvé v životě výše zmíněnou hru vyhrála. Poppíjeli jsme u toho Muller-Thurgau a slivovici a libovali v penězích, španělském chorizu, které bylo opravdu ze Španělska a českém Herkulesu, který byl ze Slovenska. Mezinárodně oba salámy slavily úspěch a prakticky žádný nezbyl.

V jednu po půlnoci jsme si řekli Dobrou noc a ráno v půl deváté na snídani…(a o tom, o tom si popovídáme příště…)

Advertisements
Published in: on 8 listopadu 2011 at 15:44  2 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/11/08/na-hory/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 2Napsat komentář

  1. Díky za pohled z Kuksu. Pustili vás dolů do hrobky? Jinak já na něm byl před třemi lety a to byl „těsně před opravou z fondů EU“, tak nevím 🙂 Ale sochy jsou skvělé, to zase jo

  2. Tak Kuks jsme absolvovali letos v září cestou ze Safari ve Dvoře Králové do Adršpachu.Sochy v lese, tzv. Betlém jsme chvíli hledali a přestože jsou hodně omšelé, má to atmosféru. Samotný Kuks jsme poprvé zažili včetně prohlídky, včetně lékárny a historie lékáren. Rovněž jsme byli nadšeni průvodkyní, možná jsme měli tutéž, nebo jsou všechny šikovné. Asi kolem 13,30 jsme se rozhodli dát si nějakou výživnou polévku a zbytek pak až ve skalách. Již zvenku jsme před restaurací slyšeli nějaký křik. Uvnitř nás usadil číšník, že polévka není a že jsme od rána už asi dvacátí. Můj ty Bože! Zajeli jsme kousek za Kuks a cedulka nás nalákala do podniku jménem U 2 borovic. Tam měli výběr asi ze 6 polévek, jedna lepší než druhá. Všechny byly dobré a na cestu jsme ještě dostali dárek: Neuvěřitelné!


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: