Na hory II

Byla neděle ráno. Osm hodin, pomalu čas na snídani. Oblekli jsme se a došli dolů do společných prostor. Ty děcka ze včera už tam byly zase a zase lítaly a řvaly. Samozřejmě my s mužem jsme byli v jejich letech jiní, protože my jsme měli hlavy ponořené v knížkách (což máme doteď a o nějakém lítání a řvaní jsme ani neuvažovali – nedalo se u toho číst). Snesli jsme si ze stolů co nám bylo libo a velmi velmi pomalu se pustili do jídla. Čekali jsme na druhou dvojici, která má někdy trochu problém být někde včas, takže když nabrali půlhodinové zpoždění, šel jim můj muž milený zaklepat na dveře, že už je jako čas…

Vrátil se za chvíli rudý až za ušima. Trochu se u toho i smál. Trochu vypadal, že se zabije a trochu se tvářil naštvaně… „Víš kolik je hodin?“ oslovil mě. „No, ano, devět,“ „Ale kdepak,“ vyvedl mě z omylu, „je osm… polib prdel kosům.“ Tak trvalo mi to asi jen vteřinu, než jsem si uvědomila, že nám v noci posunuli ručičky o hodinu pozadu a že jsme si to neuvědomili. Ti, kteří měli blackberry, byli o této skutečnosti informování ráno automaticky a ti ostatní si to asi pamatovali…, a děckám to bylo jedno.
Podobně jako my, no, vlastně hůř na tom byl pán, který připravoval snídani. Ten se vzbudil pro jistotu v pět a tak uvařil puding, udělal čerstvá míchaná vajíčka a tak vůbec. Takže na osm byla snídaně hotová a nějaký posun času ho mohl milovat…

Po vydatné snídaní, a stejně vydatných omluvách jsme vyrazili na tůru. Píšu tůru, ale chápu, že pro někoho to byl výlet, pro někoho výšlap a pro někoho, kdo byl na Kilimanžáru (naši společníci) takový malý první vrcholový tábor. Dle nejlepšího vědomí a svědomí jsme si nechali poradit od místních – pána ze snídaně jsme se zeptali, kam máme jít (na Dvoračky), kudy (za chatou rovně po zelené), máme na to půl dne (tak na Růženčinu zahrádku), a nahoře je jak? (krásně). Obuli jsme se a vyrazili.

Mlha, mlha, mlha. Bylo to romantické jak sviňa, fakt že jo. Cesta se mírně zvedala, pak zase klesala, z lesa jsme vyšli na stráně, a pak se nám otevřel opravdu úžasný výhled – my, mlha pod námi a slunko a modrá obloha nad námi.. Skoro jako když letíte letadlem nad mraky. Fakt okouzlující. Byli jsme asi v půlce výšlapu i času, který jsme na to měli a tak jsme si na Dvoračkách dali jeden čaj (ne dohromady, každý měl svůj vlastní) a jali se šplhat do toho kopce k Růženčině zahrádce. Byla jsem brzda, přiznávám. Nějak mi to nejde ty kopce, alias jde mi to, ale děsně pomalu. Nakonec jsem se tam doplazila, ale moc hrdá jsem na sebe nebyla. Ostatní vypadali vpořádku. Na pomyslném vrcholu jsme se fotili, taky jsem musela morálně zvítězit nad mužstvem jako takovým, které odmítalo opustit sluncem zalitou planinu a dožadovalo se dalšího pokračování v cestě. Sice jsem se jim nedivila, ale byli jsme objednání na návštěvu ke kamarádce na oběd, a protože jsme se už dlouho neviděli, rozhodně jsme tam museli dorazit.

Pod tíhou zodpovědnosti jsme tedy směrem dolů nakonec nasadili opravdu ostré tempo, opět překročili magickou hranici interně nazvanou Mlha a sešli k chatě. Přezuli se a vyrazili. Půl cesty jsme litovali, že jsme se museli vrátit a půl cesty jsme trnuli, že jedeme pozdě (takže místo dvou jsme dorazili v půl čtvrté… tímto zdravíme Miru, který kvůli nám trpěl asi nejvíce i Jiťu, která z nás byla rozhodně na prášky). Leč slivovice, teplá polévka i vřelá nálada odnesli (oni všichni) chmury pryč a seděli jsme ještě dlouho do večera…

Nicméně to byl veskrze podnik příjemný a horám třikrát zdar!

Advertisements
Published in: on 29 Listopad 2011 at 10:11  Comments (3)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/11/29/na-hory-ii/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 3Napsat komentář

  1. „Ty děcka ze včera už tam byly zase a zase lítaly a řvaly.“ Ctyri stejne chyby v jedne kratke vete, parada! 🙂

    • no, ja samozrejme vim, ze Ta decka ze vcera uz tam byla zase a zase litala a rvala, ale mela jsem pocit, ze TY DECKA do toho zapadaji lepe…, na cteni, no…

    • jedna chyba: děti 😎 (occamova břitva)


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: