Jsem jediná?

Jsem opravdu jediná, kdo nemá rád Vánoce a nestydí se to přiznat? Někdy mám opravdu pocit, že ano. Stejně jako každý rok, i letos jsem seděla do 23. prosince v kanclu a fakturovala jako o život, nebo dělala objednávky jako o život a modlila se, ať to stihnu všechno a nemusím to dělat po Štědrém dnu.

Paradoxně jsme u rodičů dospěli ke stavu, kdy já jim kupuju dárky a oni mi dají peníze a ať si něco koupím. Taky kupuju dárky pro rodiče mého muže, taky je někdy i brain-stormově vymýšlíme a já to pak někdy realizuji a někdy taky ne. Dárky pro sebe a pro svého muže konzultuji se svým mužem, takže se žádné překvapení pod stromečkem nekoná. Díky Bohu! Bo v práci není v tomto ročním období o překvapení nouze, takže jsem ráda, že aspoň na Štědrý večer je to jistota.

Obvykle musím do práce i po svátcích, čti – po Vánocích, takže doma u rodičů jsem obvykle jen na otočku a to jich ještě nemám tolik, co můj muž. Ale aspoň se stavím u bráchy, Malý Kája roste jako z vody a tak s ním blbnu a trochu si hrajeme, kreslíme a chodíme na procházky, ať si mě taky užije… a já ho. Ostatně za chvilku bude chodit do školy a nazdar teto z Prahy…

Pravda je, že v práci je relativní klid, řeší se jen ty opravdu důležité věci a nechodí moc e-mailů, ale umím si svátky představit i v lepším podání (k Vánocům jsem dostala balík japonských látek odtud, tak by šila, až by se od šicího stroje kouřilo…, no nic, tak v lednu). Letos jsem byla ale spokojená s jídlem, lehká ryba, lehká dýňová omáčka u švagrové a překvapivě lehké jídlo i doma u máti, no, aspoň že tak…

Jak je vidno, nejsem prostě vánoční typ. Jsem letní typ s mořem a pískem, koupáním a tak vůbec a tohle mi fakt nejde pod nos. Navíc jsem měla pocit, že to veselí s pohřbem pana prezidenta Havla nějak neštymovalo a taky to počasí je takové, no skoro jarní. Ať tak či tak, je to za mnou a ještě nějak přetrpět ten Silvestr a ať žije nový rok (hodně zdraví a peněz).

Reklamy
Published in: on 27 prosince 2011 at 12:58  3 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2011/12/27/jsem-jedina/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 3Napsat komentář

  1. Tak přidávám se, nemám Vánoce ráda už od dětství. S dětmi jsem se vždy přemáhala, někdy to vyšlo, někdy ne. A byla jsem vždy ráda, že jsem to přežila a začínají zase všední dny. Teď s vnoučaty je to ještě lepší, zase ty Vánoce dostávají nějaký smysl. Jinak letos jsem slepovala cukroví u pohřbu, nedokázala jsem se nedívat. Je to všechno takové divné, ale snad bude líp. Takže všechno nej do nového roku Tobě i Tvému muži.

  2. Co to je, vánoce? Do posledního dne votročit v práci, ve volných chvílích zběsile uklízet. Pak koupit umělý stromek a pod něj nějakou dietní rybu, salát s jogurtem a bezlepkovým pečivem, hlavně aby to bylo „light“ a „in“. S pocitem nepříjemné povinnosti kupovat dárky, které si nemohu dovolit a případně si na ně musím půjčit – a od příbuzných skásnout nějakou kačku, hlavně proboha aby mi nekoupili nějakou blbost, radši si koupim chleba a ručník. Pak se přežrat do bezvědomí a případně se i ožrat, a těšit se do práce, jak si tech pár dní do Silvestra odpočinu u psacího stolu.
    A nebo s adventem postupně zklidnit, neboť žádná mzda ani sebevygruntovanější byt nestojí za nějaký stres a shon. Dodržet vánoční zvyky na počest našich předků, kteří kapra a kubu nejedli z rozežranosti ale protože to bylo dostupné, a lití olova nebo procházka na hřbitov bylo zajímavější než zprávy v dnešní televizi. Vánoční dárky věnovat jako že mi stálo za to vymýšlet, co by mé bližní potěšilo, a stejně tak přijmout jejich pokusy o totéž – stáli jsme si navzájem za víc, než fláknout bankovkou o stůl. Štědrý den oslavit jako svátek narození Krista – který, i kdyby nebyl a já v něj nevěřil, kostelíky na jeho památku v každé druhé vesnici tvoří nenapodobitelný kolorit euroatlantické civilizace, včetně třeba Prahy. A mezi svátky navštívit své příbuzné, vyslechnout jejich historky, vědět že některé z nich vidím naposled, a vzpomenout s nimi na ty co tu vloni ještě seděli.
    Vánoce v prvním odstavci bych taky nemusel, ale taky mi je nikdo ne(v)nutí. Ty druhé by mi chyběly.

  3. Dobrá, neměl jsem je rád, ale trochu se to teď změnilo. Za prvé jsme se v rámci rodiny domluvili, že dárky si dáváme jen s přítelkyní. Samozřejmě je dostávají děti :-). Ostatní dospěláci si vzájemně nic nedávají, ani bráchové/ségry/tátové/maminy/ … doplň podle potřeby. Nešlo o peníze, ale o kupování blbostí či nepotřebností. Za druhé se tak vánoce směrují na návštěvy, pokecy, jídlo, víno, karty, courání venku, …, když k tomu připočtu stejně proběhlý letošní silvestr u známých s trochou alkoholu a hraním her s dětma, začíná se mi tento způsob trávení svátků líbit.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: