Drážďany (Dresen)

To nejlepší, co vás muže potkat za dvě hodiny z Prahy vlakem. Vzhledem k cenám parkování bych řekla – autem dobrý, ale nemá to cenu. Výlet do Drážďan na dvě noci a tři dny jsem věnovala loni k narozeninám svému muži. Před Vánoci jsme to již nestihli a tak se nabízel víkend po Vánocích, v lednu, ostatně – budou už ty výprodeje… Takže nakupování byla půlka programu, muzea, galerie a štatlování část druhá.

Ubytování jsem zařídila v Holiday Inn, a zde se nám vyskytl druhý kámen úrazu celé výpravy. Ten první se nám vyskytl už ve vlaku, neb bdělý průvodčí české strany zjistil, že na jízdence mého muže, kterou jsem kupovala před net, je chyba a číslo jeho in-karty nesouhlasí s číslem na jízdence. Krve by se ve mně nedořezal. A to jsme ještě nedorazili ani do Ústí. Pěkné. Tvářila jsem se ovšem velmi nekompromisně a borec řekl, že nás tedy jet nechá, ale že Němci jsou na to háklivý, takže to prostě nechá na nich… Super. Za německými hranicemi přišla kontrola. Přátelé, nechci být nějak zaujatá, ale takhle nějak by mohla vypadat bachařka v německém ženském lágru kdykoliv v dějinách. Uff, řekla jsem v duchu a šla do toho po hlavě. Vyšla na chodbičku a tam dámě pomalou angličtinou vysvětlila, co se stalo, jak mě to mrzí a co s tím budeme jako dělat. A víte co? NIC. Prostě dáma řekla: This is OK. No problem. A bylo po problému.

Na druhou stranu kámen v úrazu v hotelu byl rázu trvalejšího. Při jasném rozumu objednala jsem já důvěřivá společnou postel. Bo jsme manželé,že ano, a ještě stále nám nevadí spát v jedné posteli. Tedy až na světlé výjimky – a to – když je společná matrace. Pérová. A tady byla. A nejen matrace, ale i peřina. A ku*va. No, nějak jsme to přečkali, ale řeknu vám – never more. Myslím, že spaní na vodě by bylo klidnější. Ráno jsme snídali s kruhy pod očima a těšili, vyloženě jsme se těšili na naši velkorysou domácí postel, kde má každý svoji matraci 1,1 m širokou a 2 m dlouhou (takže se na to nedá koupit žádné povlečení a nic, ale zato se výborně vyspíme).

Drážďany jsou milé město. Vybombardované. Co tam zůstalo je krásné, historické, staré a pokud možno dobře konzervované, upravené a velmi opěvované. Navíc – Drážďany mají velikost Brno (Brno toto bere samozřejmě jako lichotku, že ano) a tak se dá pohodlně téměř všude dojít lehkou nohou. Jezdí tam šaliny, e, tramvaje a je to příjemné místo na nakupování. Takže co více si přát.

Zwinger je od začátku své existence koncipovaný jako sbírkový palác umění, jeho zakladatelé shromáždili většinu uměleckých děl během padesáti let a prostorách galerie-obrazárny můžete strávit dlouhé dny prohlížením holandských mistrů, italských virtuózů štětce a německých precizních děl. Je to krásné, je to dlouhé a bude se vám to líbit. Část obrazů je opatřena i anglickými popisky, část (díky Bohu) ne (protože jinak bych tam fakt byla celý den). K obrazárně v jednom vstupném (10EUR) je ještě zbrojnice, kde je možné vidět super boží zbraně, nad kterými se vám bude zastavovat dech, a to bez ohledu na to, jestli se vám líbí palné nebo chladné zbraně, a bez ohledu na to, jestli se vám zbraně líbí vůbec. Protože to, co tam mají, to jsou řemeslné kousky par excellence a jsou proste dech beroucí, nemůžu si pomoct.

Tak toliko na úvod, o Muzeu Hygieny a Muzeu dopravních prostředků zase příště.

Advertisements
Published in: on 20 ledna 2012 at 09:15  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/01/20/drazdany-dresen/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: