Na hory bez lyží

Hory jsou krásné. Zejména když jste se tam narodili, zejména když vás rodiče nebo kámoši nebo vy sami sebe vedli k lyžování. Sníh na horách je pak požehnáním pro vlekaře i lyžaře zároveň. Jenže, jenže. Jenže já jsem se narodila na placaté Hané a nejlepší lyžování je v okolí remízku s bambusovými hůlkami, s lehce staženou prdelkou, že si mě poloožralý myslivec splete s divou zvěří. Také školní lyžařské kurzy na mě nezanechaly žádnou stopu (zvrtnutý kotník a asi tak milion dvacet modřin nemohu počítat) a pak jsem se už horským radovánkám vyhýbala jako čert kříži.

V současném zaměstnání jsou každoročně pořádány HORY a všechny to evidentně děsně baví kromě mě. Vždy přihlédnu i k pracovní stránce celé věci, která se ovšem letos jaksi nekonala (překvápko) a tak jsem si to letos musela zdůvodnit prostě sama, proč tam vlastně jsem. Navíc v Hrubém Jeseníku, s manželem, který se mnou drží basu a taky nelyžuje.

Jen si to představte – jste neplavec a dobrovolně-povinně musíte strávit víkend u moře. Já jsem na tom nebyla o nic lépe – všude moře sněhu, všichni narvaní do těch horských-lyžařských hadrů a na nohách ta prkna nebo ty lyže a helmy a hurá na svah a to je super, že je tu dva metry sněhu a sjezdovka je skoro černá!

No, nic pro mě. Takže co dál. Kouty jsou konečnou zastávkou na železniční trase provozované Železnici Desná, romantika za všechny prachy. Takže jsme jeli s mužem mým mileným do Kout, přibravši moji nejvíce oblíbenou kolegyni Hanelle, neb ta lyžuje, ale nechtělo se jí. Velké Losiny leží jen coby kamenem dohodil a zbytek dojel za 15minut po železnici. V místě se nachází pravé požehnání pro nelyžaře – Papírna a Lázně. Juch.

V papírně jsem pravda, byla již podvakráte, ale furt lepší než ležet na svahu s lyžemi a modlit se, aby už ten výcvik skončil. Navíc je to pořád pěkné a to hlavně proto, že ruční papír se tu dělá už věky věků a že je to stále živá výroba. Coby turistický cíl vřele doporučuji, zejména když vedle zbudovali (opravili?) restauraci Losín, kde budete slintat od kávy po zákusek.

Lázně Velké Losiny, to je ovšem jiný zážitek. Prvorepublikové zařízení, schopně zrekonstruované, pěkný interiér a obsluha ještě pamatuje doby socialismu, alespoň co se přívětivosti a ochoty týká. Br. No, nebudu to protahovat – bylo to o ničem. Sirné lázně –vnitřní bazén – hodinka koupání za sto padesát korun českých. Never more. Kapacita dvaceti lidí byla hrubě překročena (bylo nás asi 32 ks), šatna totálně nestačila, děcka neukázněná (protože proč by je rodiče okřikovali, ať se vyblbnou), voda měla jen 35°C, takže díky, ale podruhé to fakt nemusím.

V Losinách je ještě zámek, v zimně neprovozuje, ale jsou tam tapisérie, a je to tam pěkné, takže tímto by mohl být v letních měsících trojboj dokonán, neb lázně provozují ještě venkovní bazén a to by mohla být větší prča.

Takže to jde být na horách bez lyží, ale příště si to asi nechám ujít.

Advertisements
Published in: Nezařazené on 28 února 2012 at 12:02  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/02/28/na-hory-bez-lyzi/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Naopak, kdo se v horách narodil a strávil dětství neustálým odhrabáváním auta a odhazováním sněhu, má k lyžování v řadě případů veeeeeelmi negativní vztah.
    Losinský zámek má docela pěknou expozici o čarodějnických procesech, venkovní bazén byl za mého dětství strašně studený a smrděl (asi síra nebo co).


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: