V hasičárně

Jak praví klasik – Líná huba, holé neštěstí. Když se u nás v kanclíku onehdá kolega L., bývalý pracovník u hasičů, chvástal, že „…jestli byste holky, chtěly, tak vám zařídím prohlídku v hasičské zbrojnici…“, tak my jsme chtěly a tak nám to zařídil. A nic za to nechtěl. Šli jsme tam v sobotu dopo. Píšu šli, protože jsme nešly jen my holky z kanclu, ale přijel na návštěvu můj brácha, švagrová a synovec (cca 5 let) a řekněte, jaký lepší program pro takovému malého Prďu vymyslet, než hasiče.

Pravda, zpočátku to vypadalo, že se hold nikam nepodíváme, protože právě probíhala sportovní příprava, takže se nám tam borci promenádovali v kraťasích a tričku, my jsme si prohlíželi je a oni nás, ale pak se vše v dobré obrátilo, ujal se nás urostlý hasič a věnoval nám hodinu a půl svého času. Ve zbrojnici se nachází super technika, jakože klobouk dolů. Dvě plně vybavená auta na nějaký zásah, velký výsuvný žebřík, malý výsuvný žebřík, auto pro potápěče, auto k nehodám, odhrnovač sněhu a dvě zásahová vozidla rychlé zdravotnické pomoci.

Samotný výklad „jak to tady chodí“ byl více jak názorný. Mohli jsme si vlézt do auta, dopředu nebo dozadu, vyzkoušet si ten jejich oblek, helmu, masku, jak jsou těžké hadice v takovém samorozbalovacím kufru a tak vůbec. Vždycky jsem měla hasiče v dost velké úctě, ale zde naživo, když nám pán popsal, co všechno s sebou berou, kolik to asi tak váží a že s tím ještě utíkají, třeba do pátého patra, tak to klobouk dolů. Pravda, dost to taky vysvětlovalo, proč většina borců, které jsme viděli procházet v těch kraťasích a tričku, byla spíše ořezávátka než nějaké svaly (pánové hasiči prominou), protože když na sebe narvete ty obleky, nářadí do ruky, máte co dělat s výbavou, tak proč s sebou do patra vláčet ještě metrák sebe…
Co musím říci a co přímo bilo do očí – byl absolutní pořádek v autech, zejména v té části, kde je uloženo vybavení. Ty vado. Dle mého je každý zásah hasičů pěkně špinavá záležitost. Kouř, zplodiny, vyteklý benzín, nějaké chemické látky, já nevím co ještě a tady jsem stála před naleštěným autem, kde fakt nebyla vůbec žádná špína a vypadalo spíše jako ukázkové na výstavu, než že dvacetkrát za týden někde zachraňuje životy a majetky.

Mohla bych v adoraci pokračovat ještě tak dlouho, jako by mohl pan náš průvodce výkladat o své práci, ale zkrátím to – bylo to super. Vřele doporučuji si něco takového domluvit, evidentně to jde domluvit ve stylu – Mužeme přijít, kdy, máte pro nás čas a bude se nám někdo věnovat – a jde se. Nejlepší na celé věci samozřejmě bylo to tiché napětí, že ZROVNA TEĎ někdo zavolá a vyjede se. Do minuty nebo tak nějak. Samozřejmě se nic takového nestalo, ale ta možnost tu přece jen byla. A tím to bylo ještě více napínavé. Hasičům zdar!

Published in: on 28 Březen 2012 at 08:42  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/03/28/v-hasicarne/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: